1Slova krále Lemúela, výnos, jímž ho napomínala jeho matka:
2Co mám říci, můj synu? Co, synu života mého? Co, synu mých slibů?
3Nevydávej své síly ženám a svoje cesty tomu, co ničí krále.
4Nehodí se králům, Lemóeli, nehodí se králům být pijany vína a vládcům toužit po opojném nápoji,
5aby nikdo z nich v opilosti nezapomněl na Boží nařízení a nepřevrátil při nikoho z utištěných.
6Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko,
7ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již nevzpomíná.
8Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených,
9ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka.
10Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly.
11Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist.
12Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život.
13Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama.
14Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb.
15Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám.
16Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici.
17Bedra si opáše silou a posílí své paže.
18Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci.
19Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena.
20Dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožáku.
21Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu.
22Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv.
23Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země.
24Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci.
25Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům.
26Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení.
27Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí.
28Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí:
29"Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš."
30Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.
31Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy!