1Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady.
2Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním."
3Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží."
4Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit."
5Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.
6Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.
7Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.
8Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha."
9Nikodém se ho otázal: "Jak se to může stát?"
10Ježíš mu řekl: "Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš?
11Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte.
12Jestliže nevěříte, když jsem vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských?
13Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.
14Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka,
15aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.
16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
17Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.
18Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.
19Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.
20Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.
21Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu."
22Potom Ježíš odešel se svými učedníky do judské země; tam s nimi pobýval a křtil.
23Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam byl dostatek vody; lidé přicházeli a dávali se křtít.
24To bylo ještě před Janovým uvězněním.
25Mezi učedníky Janovými a Židy došlo ke sporu o očišťování.
26Přišli k Janovi a řekli mu: "Mistře, ten který byl s tebou na druhém břehu Jordánu, o němž jsi vydal dobré svědectví, nyní sám křtí a všichni chodí k němu."
27Jan odpověděl: "Člověk si nic nemůže přisvojit, není-li mu to dáno z nebe.
28Vy sami jste svědkové, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho předchůdce.
29Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena.
30On musí růst, já však se menšit.
31Kdo přichází shůry, je nade všecky. Kdo pochází ze země, náleží zemi a mluví o pozemských věcech. Kdo přichází z nebe je nade všecky,
32svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá.
33Kdo však jeho svědectví přijal, potvrdil tím, že Bůh je pravdivý.
34Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti.
35Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou.
36Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává."