1Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto:
2"Jakože živ je Bůh, on upírá mi právo, Všemocný naplnil hořkostí mou duši.
3Ale dokud budu dýchat, dokud Boží dech bude v mých chřípích,
4mé rty nevysloví podlost a můj jazyk nebude hovořit lstivě.
5Jsem dalek toho prohlásit vás za spravedlivé, dokud nezhynu, své bezúhonnosti se nevzdám,
6setrvám ve spravedlnosti a neochabnu, srdce nebude mě hanět za žádný můj den.
7Můj nepřítel však ať je na tom jako svévolník, a ten, kdo proti mně povstává, jako bídák.
8Jakou naději na zisk má rouhač, vezme-li mu Bůh život?
9Bude Bůh poslouchat jeho křik, až bude v tísni?
10Najde blaho ve Všemocném, bude přivolávat Boha v každém čase?
11Chci vás poučit o Boží moci, netajit, jak tomu je s Všemocným.
12Hle, sami jste to všichni uzřeli, proč se tedy oddáváte přeludům?
13Toto je před Bohem úděl člověka svévolného, dědictví ukrutníků, jež dostanou od Všemocného:
14Rozmnoží-li se jejich synové, přijde na ně meč, jejich potomci se nenasytí chlebem;
15ty co vyváznou, ty pohřbí smrt, jejich vdovy nebudou je oplakávat.
16Kdyby někdo nakupil stříbra jak prachu a navršil oděvů jak hlíny,
17co navrší, to oblékne spravedlivý a stříbro připadne nevinnému.
18Svůj dům postavil jako mol, jako chatrč, kterou si udělal hlídač.
19Boháč ulehne a už se nesebere, než rozevře oči, nebude tu.
20Hrůzy ho dostihnou jako příval vod, vichřice ho zachvátí v noci,
21odnese ho východní vítr a bude pryč, vichr jej odvane z jeho místa.
22Tím ho Bůh postihne nelítostně, před jeho rukou bude marně prchat.
23Budou nad ním tleskat rukama a ušklíbnou se nad místem, kde býval."