1Na to navázal Sófar Naamatský slovy:
2"Má takové množství slov zůstat bez odpovědi? Má mluvka být v právu?
3Mohou lidé k tomu, co povídáš, mlčet? Máš ty se dál vysmívat a nikdo tě neusadí?
4Říkáš: »Co jsem zastával, je ryzí, jsem před tebou čistý.«
5Jen kdyby Bůh promluvil a otevřel rty proti tobě,
6prozradil by ti taje moudrosti: dvojnásobný trest k záchraně vede. Věz, že Bůh chce zapomenout na tvé nepravosti.
7Dokážeš vystihnout Boha či obsáhnout dokonalost Všemocného,
8jež nebesa převyšuje? Co chceš dělat? Hlubší je než podsvětí. Co o tom víš?
9Její míra je delší než země, širší nežli moře.
10Chce-li změnit, uzavřít, svolat, kdo ho odvrátí?
11Ano, on zná falešníky, vidí ničemnosti - a srozuměn není.
12Může tupec dostat rozum? Narodí se hříbě divokého osla jako člověk?
13Jestliže teď napravíš své srdce a vztáhneš své ruce k Bohu,
14jestliže dáš ruce pryč od ničemností, nepřipustíš, aby ve tvém stanu přebývala podlost,
15tedy pozdvihneš tvář bez poskvrny, budeš jak odlitý z bronzu, nepocítíš bázně,
16zapomeneš na trápení, bude ve tvých vzpomínkách jak voda, která uplynula.
17Nadejde ti věk jasnější nad poledne, chmury obrátí se v jitro.
18Doufej, naděje ti kyne, pohleď, budeš uléhat v bezpečí.
19Budeš odpočívat a nikdo tě nevyděsí, získat tebe budou si přát mnozí,
20kdežto svévolníkům vypoví zrak, ztratí útočiště, jejich nadějí je: vydechnout duši."