1Toho však, kdo jest slabý ve víře, přijímejte, nikoli abyste posuzovali mínění.
2Jeden totiž věří, že smí jísti všecko, jiný však, jsa slabý, jí zeleninu.
3Kdo jí, nepohrdej tím, jenž nejí, a kdo nejí neodsuzuj toho, jenž jí, neboť Bůh ho přijal.
4Kdo jsi ty, jenž soudíš cizího služebníka? Vlastnímu Pánu stojí nebo padá. Bude však státi, neboť mocen jest Bůh postaviti jej.
5Někdo cení den jeden nad druhý, jiný cení (stejně) každý den. Každý o svém náhledu měj plné přesvědčení.
6Kdo šetří dne, Pánu ho šetří; a kdo jí, Pánu jí, neboť děkuje Bohu. A kdo nejí, Pánu nejí a děkuje Bohu.
7Nikdo zajisté z nás nežije sobě a neumírá sobě;
8neboť žijeme-li, Pánu žijeme; umíráme-li, Pánu umíráme; ať tedy žijeme, nebo umíráme, Páně jsme.
9K tomu (konci) zajisté Kristus zemřel a oživnul, aby panoval i nad mrtvými i nad živými.
10Ty pak, proč soudíš bratra svého? Aneb i ty, proč pohrdáš bratrem svým? Všichni zajisté budeme státi před soudnou stolicí Boží,
11neboť psáno jest: „Živ jsem já, praví Hospodin, že přede mnou poklekne každé koleno a každý jazyk vyzná Boha.“
12Protož každý z nás bude (sám) za sebe počet vydávati Bohu.
13Nesuďme tedy již jedni druhých, nýbrž to spíše usuďte, abyste nekladli před bratrem úrazu neb pohoršení.
14Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není poskvrněno samo sebou, leč tomu, kdo se domnívá, že něco jest poskvrněno, tomu jest to poskvrněno.
15Avšak zarmucuje-li se bratr tvůj pro pokrm, již více nejednáš podle lásky. Nevrhej v záhubu pokrmem svým toho, za koho Kristus zemřel.
16Nebudiž tedy v potupu vydávána dobrá věc vaše.
17Vždyť království Boží není pokrmem a nápojem, nýbrž spravedlností a pokojem a radostí v Duchu svatém;
18neboť kdo tímto slouží Kristu, jest Bohu milý a lidem příjemný.
19Nuže tedy dbejme toho, co jest k pokoji, a ostříhejme toho, co jest k vzájemnému vzdělání.
20Nekaz pro pokrm díla Božího. Všecko sice jest čisto, avšak zlem jest člověku, který jí s pohoršením.
21Dobře jest nejísti masa a nepíti vína ani (nečiniti) čeho jiného, nad čím se tvůj bratr uráží, neb se pohoršuje, neb v čem slabý jest.
22Ty máš přesvědčení? Měj je sám pro sebe před Bohem; blahoslavený jest, kdo neodsuzuje sebe sama v tom, co schvaluje.
23Kdo však pochybuje, jí-li, jest odsouzen, poněvadž (nejí) z přesvědčení. Všecko pak, co není z přesvědčení, hříchem jest.