Romans 14
1 Toho však, kdo jest slabý ve víře, přijímejte, nikoli abyste posuzovali mínění.
2 Jeden totiž věří, že smí jísti všecko, jiný však, jsa slabý, jí zeleninu.
3 Kdo jí, nepohrdej tím, jenž nejí, a kdo nejí neodsuzuj toho, jenž jí, neboť Bůh ho přijal.
4 Kdo jsi ty, jenž soudíš cizího služebníka? Vlastnímu Pánu stojí nebo padá. Bude však státi, neboť mocen jest Bůh postaviti jej.
5 Někdo cení den jeden nad druhý, jiný cení (stejně) každý den. Každý o svém náhledu měj plné přesvědčení.
6 Kdo šetří dne, Pánu ho šetří; a kdo jí, Pánu jí, neboť děkuje Bohu. A kdo nejí, Pánu nejí a děkuje Bohu.
7 Nikdo zajisté z nás nežije sobě a neumírá sobě;
8 neboť žijeme-li, Pánu žijeme; umíráme-li, Pánu umíráme; ať tedy žijeme, nebo umíráme, Páně jsme.
9 K tomu (konci) zajisté Kristus zemřel a oživnul, aby panoval i nad mrtvými i nad živými.
10 Ty pak, proč soudíš bratra svého? Aneb i ty, proč pohrdáš bratrem svým? Všichni zajisté budeme státi před soudnou stolicí Boží,
11 neboť psáno jest: „Živ jsem já, praví Hospodin, že přede mnou poklekne každé koleno a každý jazyk vyzná Boha.“
12 Protož každý z nás bude (sám) za sebe počet vydávati Bohu.
13 Nesuďme tedy již jedni druhých, nýbrž to spíše usuďte, abyste nekladli před bratrem úrazu neb pohoršení.
14 Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není poskvrněno samo sebou, leč tomu, kdo se domnívá, že něco jest poskvrněno, tomu jest to poskvrněno.
15 Avšak zarmucuje-li se bratr tvůj pro pokrm, již více nejednáš podle lásky. Nevrhej v záhubu pokrmem svým toho, za koho Kristus zemřel.
16 Nebudiž tedy v potupu vydávána dobrá věc vaše.
17 Vždyť království Boží není pokrmem a nápojem, nýbrž spravedlností a pokojem a radostí v Duchu svatém;
18 neboť kdo tímto slouží Kristu, jest Bohu milý a lidem příjemný.
19 Nuže tedy dbejme toho, co jest k pokoji, a ostříhejme toho, co jest k vzájemnému vzdělání.
20 Nekaz pro pokrm díla Božího. Všecko sice jest čisto, avšak zlem jest člověku, který jí s pohoršením.
21 Dobře jest nejísti masa a nepíti vína ani (nečiniti) čeho jiného, nad čím se tvůj bratr uráží, neb se pohoršuje, neb v čem slabý jest.
22 Ty máš přesvědčení? Měj je sám pro sebe před Bohem; blahoslavený jest, kdo neodsuzuje sebe sama v tom, co schvaluje.
23 Kdo však pochybuje, jí-li, jest odsouzen, poněvadž (nejí) z přesvědčení. Všecko pak, co není z přesvědčení, hříchem jest.