Revelation 9
1 I zatroubil anděl pátý; a uviděl jsem hvězdu, která spadla s nebe na zem, a té byl dán klíč od jícnu propasti.
2 I otevřela jícen propasti, a tu vystoupil kouř z jícnu jako kouř peci veliké, a zatmělo se slunce i povětří dýmem jícnovým.
3 A z kouře vyšly na zem kobylky a těm byla dána moc, jak ji mají štírové zemští,
4 a bylo jim řečeno, aby neškodily trávě zemské ani žádné zeleni ani žádnému stromu, leč toliko lidem, kteří nemají znamení Božího na svém čele.
5 A bylo jim dáno, aby jich nezabíjely, nýbrž aby je trápily po pět měsíců; i bylo trápení jejich jako trápení od štíra, když uštkne člověka.
6 A v těch dnech lidé budou hledati smrti a nenaleznou jí, a budou si přáti umříti, ale smrt uteče od nich.
7 A co do podoby kobylky ty podobaly se koňům připraveným k válce, a na hlavách jejich byly jako koruny podobné zlatu a obličeje jejich jako obličeje lidské,
8 a měly žíně jako vlasy ženské, a zuby jejich byly jako lví,
9 a měly pancíře jako pancíře železné, a šramot křídel jejich byl jako šramot vozů s mnoha koňmi běžícími do války.
10 A měly ocasy podobné štírům, též žihadla, a v ocasech jejich byla moc jejich škoditi lidem po pět měsíců.
11 Králem nad sebou měly anděla propasti, jemuž jméno bylo po hebrejsku Abaddon, po řecku Apollyon.
12 Bída jedna pominula, a hle, ještě dvě bídy přijdou potom.
13 I zatroubil anděl šestý; a uslyšel jsem jeden hlas ze čtyř rohů oltáře zlatého, který jest před Bohem,
14 an praví k andělu šestému, jenž měl troubu: Odvaž ty čtyři anděly, kteří jsou přivázáni při veliké řece Eufratu.
15 I byli odvázáni ti čtyři andělé, kteří byli připraveni na hodinu a den a měsíc a rok, aby usmrtili třetinu lidí.
16 A počet vojsk jízdných byl dvě stě millionů; uslyšel jsem počet jejich.
17 A takto jsem uviděl koně u vidění a ty, kteří na nich seděli: měli panciře ohnivé a hyacintové a žluté jako síra, a hlavy koňů byly jako lví, a z úst jejich vycházel oheň a kouř a síra.
18 Těmito třemi ranami byla zabita třetina lidí, ohněm a kouřem a sírou, které vycházely z úst jejich.
19 Neboť moc koňů jest v jejich ústech a v jejich ocasech; jejich ocasy jsou totiž podobny hadům majíce hlavy, a těmi škodí.
20 Ale ostatní lidé, kteří nebyli zabiti těmito ranami, neučinili pokání ze skutků rukou svých, aby se neklaněli duchům zlým a modlám zlatým a stříbrným a měděným a kameným a dřevěným, které nemohou ani viděti ani slyšeti ani choditi,
21 a neučinili pokání ze svých vražd ani ze svých čárů ani ze smilství svého ani ze svých krádeží.