1I zatroubil anděl pátý; a uviděl jsem hvězdu, která spadla s nebe na zem, a té byl dán klíč od jícnu propasti.
2I otevřela jícen propasti, a tu vystoupil kouř z jícnu jako kouř peci veliké, a zatmělo se slunce i povětří dýmem jícnovým.
3A z kouře vyšly na zem kobylky a těm byla dána moc, jak ji mají štírové zemští,
4a bylo jim řečeno, aby neškodily trávě zemské ani žádné zeleni ani žádnému stromu, leč toliko lidem, kteří nemají znamení Božího na svém čele.
5A bylo jim dáno, aby jich nezabíjely, nýbrž aby je trápily po pět měsíců; i bylo trápení jejich jako trápení od štíra, když uštkne člověka.
6A v těch dnech lidé budou hledati smrti a nenaleznou jí, a budou si přáti umříti, ale smrt uteče od nich.
7A co do podoby kobylky ty podobaly se koňům připraveným k válce, a na hlavách jejich byly jako koruny podobné zlatu a obličeje jejich jako obličeje lidské,
8a měly žíně jako vlasy ženské, a zuby jejich byly jako lví,
9a měly pancíře jako pancíře železné, a šramot křídel jejich byl jako šramot vozů s mnoha koňmi běžícími do války.
10A měly ocasy podobné štírům, též žihadla, a v ocasech jejich byla moc jejich škoditi lidem po pět měsíců.
11Králem nad sebou měly anděla propasti, jemuž jméno bylo po hebrejsku Abaddon, po řecku Apollyon.
12Bída jedna pominula, a hle, ještě dvě bídy přijdou potom.
13I zatroubil anděl šestý; a uslyšel jsem jeden hlas ze čtyř rohů oltáře zlatého, který jest před Bohem,
14an praví k andělu šestému, jenž měl troubu: Odvaž ty čtyři anděly, kteří jsou přivázáni při veliké řece Eufratu.
15I byli odvázáni ti čtyři andělé, kteří byli připraveni na hodinu a den a měsíc a rok, aby usmrtili třetinu lidí.
16A počet vojsk jízdných byl dvě stě millionů; uslyšel jsem počet jejich.
17A takto jsem uviděl koně u vidění a ty, kteří na nich seděli: měli panciře ohnivé a hyacintové a žluté jako síra, a hlavy koňů byly jako lví, a z úst jejich vycházel oheň a kouř a síra.
18Těmito třemi ranami byla zabita třetina lidí, ohněm a kouřem a sírou, které vycházely z úst jejich.
19Neboť moc koňů jest v jejich ústech a v jejich ocasech; jejich ocasy jsou totiž podobny hadům majíce hlavy, a těmi škodí.
20Ale ostatní lidé, kteří nebyli zabiti těmito ranami, neučinili pokání ze skutků rukou svých, aby se neklaněli duchům zlým a modlám zlatým a stříbrným a měděným a kameným a dřevěným, které nemohou ani viděti ani slyšeti ani choditi,
21a neučinili pokání ze svých vražd ani ze svých čárů ani ze smilství svého ani ze svých krádeží.