1Potom jsem uviděl jiného anděla, an sestupuje s nebe a má moc velikou, a země se osvítila od slávy jeho.
2I vykřikl hlasem velikým řka: Padl, padl Babylon, ten veliký, a stal se obydlím duchů zlých a vězením všelikého ducha nečistého, i vazbou všeho ptactva nečistého a odporného,
3neboť z hněvňého vína smilství jeho pili všichni národové, a králové zemští smilnili s ním, a kupci zemští zbohatli z mohutného rozkošnictví jeho.
4A uslyšel jsem jiný hlas s nebe, an praví: Vyjděte z něho, lide můj, abyste se nezúčastnili v hříších jeho a nedostali z ran jeho,
5neboť hříchy jeho dostihly až k nebi a Bůh se rozpomenul na nepravosti jeho.
6Odplaťte mu, jakož i on činil, a dejte (mu) dvojnásobně podle skutků jeho; v kalich, ve který naléval, nalejte mu dvojnásobně.
7Kolik se oslavoval a rozkošil, tolik mu dejte muk a zármutku. Poněvadž praví ve svém srdci: „Sedím jako královna a vdovou nejsem a zármutku neuzřím“,
8proto v jeden den přijdou rány jeho, smrt a zármutek i hlad, a bude spálen ohněm, neboť silný jest Pán Bůh, jenž ho bude souditi.
9I budou plakati a kvíliti nad ním králové pozemští, kteří s ním smilnili a rozkošili, když uzří dým požáru jeho,
10stojíce z dáli pro strach před mukami jeho a říkajíce: Běda, běda, město to veliké, Babylone, město to silné, že v jedné hodině přišel soud tvůj.
11Také kupci pozemští budou plakali a se rmoutiti nad ním, poněvadž zboží jejich nikdo již nebude kupovati,
12zboží zlata a stříbra a drahokamů a perel i kmentu a nachu a hedvábí a šarlatu, i všelikého dřeva thujového a všelikého nářadí ze slonové kosti a všelikého nářadí ze dřeva drahého i z mědi a železa a mramoru,
13též skořice a amomu a věci vonných a masti a kadidla, i vína a oleje, běle a pšenice, skotů a ovec, koní a vozů i otroků a duší lidských;
14také ovoce, po kterém toužila duše tvá, odešlo od tebe, a všecko, co jest cenné a skvostné, ztratilo se pro tebe a již nikdy se to nenalezne.
15Kupci těchto věcí, kteří z něho zbohatli, zdaleka budou státi pro strach před jeho mukami, plačíce a truchlíce
16a říkajíce: Běda, běda, město to veliké, které bylo oděno kmentem i nachem a šarlatem a ozdobeno zlatem i drahým kamením a perlami,
17neboť v jedné hodině zpustošilo se tak veliké bohatství! A každý kormidelník a každý plavec pobřežní i lodníci a všichni, kteří pracuji na moři, postavili se zdaleka
18a vykřikli vidouce kouř požáru jeho a pravili: Které (město) jest podobno tomuto městu velikému?
19I posypali prachem hlavu svou a vykřikli plačíce a kvílíce a řkouce: Běda, běda, město to veliké, ve kterém všichni, kdo měli lodi na moři, zbohatli z jeho bohatství, neboť v jediné hodině bylo zpustošeno!
20Raduj se nad ním nebe a světci i apoštolé a proroci, neboť Bůh vykonal soud za vás nad ním.
21I zdvihl jeden silný anděl kámen jako žernov veliký a vrhl jej do moře řka: Takto s prudkostí bude vržen Babylon, město to veliké, a nebude již nalezen.
22A hlas pěvců citerních a zpěváků i pištců a trubačů neuslyší se již v tobě, a žádný řemeslník kteréhokoli řemesla nenalezne se již v tobě, a zvuk mlýna neuslyší se již v tobě,
23a světlo lampy nezasvítí již v tobě, a hlas ženichův a nevěstin neuslyší se již v tobě, neboť kupci tvoji byli velmoži pozemští, neboť tvými kouzly byli svedeni všichni národové.
24A nalezla se v něm krev proroků a světců a všech těch, kteří byli usmrceni na zemi.