1I uviděl jsem, a hle, Beránek stál na hoře Sionu a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kteří měli jméno jeho i jméno Otce jeho napsáno na čelech svých.
2A uslyšel jsem hlas s nebe jako hukot mnoha vod a jako rachot velikého hromu, a ten hlas, který jsem uslyšel, byl jako (hlas) citerních pěvců, kteří hrají na své citery.
3I zpívali (jako) píseň novou před trůnem a před čtyřmi živočichy a před starci, a nikdo nemohl se naučiti té písni, leč oni sto čtyřicet čtyři tisíce, kteří jsou vykoupeni ze země.
4To jsou ti, kteří se neposkvrnili s ženami, neboť jsou panici; ti jsou to, kteří následují Beránka, kamkoli jde. Oni byli koupeni z lidí jako prvotiny pro Boha a pro Beránka
5a v ústech jejich lež se nenalezla, neboť jsou bez poskvrny.
6A uviděl jsem jiného anděla, an letí uprostřed nebe a má evangelium věčné, aby je zvěstoval obyvatelům země, a to každému národu i pokolení a jazyku i kmenu,
7volaje hlasem velikým: Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť přišla hodina soudu jeho, a pokloňte se tomu, jenž stvořil nebe i zemi a moře i prameny vod.
8A jiný anděl, druhý, následoval řka: Padl, padl Babylon ten veliký, jenž hněvným vínem smilství svého napájel všecky národy.
9A jiný anděl, třetí, následoval po nich volaje hlasem velikým: Bude-li kdo klaněti se šelmě a obrazu jejímu a přijme-li znamení na čelo své neb na ruku svou,
10bude také píti z vína hněvu Božího, které bude smíšeno čisté v kalichu prchlivosti jeho, a bude trápen ohněm a sírou před anděly svatými a před Beránkem.
11A dým trápení jejich bude vystupovati na věky věků, a nebudou míti odpočinku ve dne ani v noci ti, kteří se klaněli šelmě a obrazu jejímu a kteří přijmou znamení jména jejího.
12Tu jest (na místě) trpělivost věřících, kteří zachovávají přikázání Boží a víru Ježíšovu.
13I uslyšel jsem hlas s nebe, an praví (ke mně): Napiš: Blahoslavení mrtví, kteří v Pánu umírají, od té chvíle. Ano, praví Duch, ať odpočinou od svých námah, neboť skutky jejich jdou s nimi.
14A uviděl jsem, a hle, oblak bělosvětlý, a na oblaku seděl někdo, jenž byl podoben Synu člověka; měl na hlavě korunu zlatou a ve své ruce srp ostrý.
15A jiný anděl vyšel z chrámu volaje hlasem velikým na toho, jenž seděl na oblaku: Pusť srp svůj a žni, neboť přišla hodina, aby se žalo, poněvadž uschla žeň pozemská.
16I pustil ten, jenž seděl na oblaku, srp svůj na zem, a země byla požata.
17A jiný anděl vyšel z chrámu nebeského a měl také srp ostrý.
18A jiný anděl vyšel z oltáře maje moc nad ohněm, a zvolal hlasem velikým na toho, jenž měl srp ostrý: Pusť srp svůj ostrý a seber hrozny vinice pozemské, neboť uzrály bobule její.
19I pustil anděl srp svůj na zem a obral vinici pozemskou a vrhl do velikého lisu hněvu Božího.
20A ten lis byl stlačen vně města, a vyšla krev z lisu až po uzdy koní za tisíc šest set honů.