1I vstoupiv na lodičku, přeplavil se a přišel do města svého.
2A hle, přinášeli k němu ochrnulého, ležícího na loži. A Ježíš vida víru jejich, řekl ochrnulému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se tobě hříchové tvoji.“
3A tu, někteří ze zákoníků si pomyslili: „Tento se rouhá.“
4Ale Ježíš, znaje smýšlení jejich, řekl: „Proč myslíte zlé věci v srdcích svých?
5Co jest snáze říci: „Odpouštějí se tobě hříchové tvoji,“ aneb říci: „Vstaň a choď?“
6„Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, tedy (dí ochrnulému) vstaň, vezmi lože své a jdi do domu svého.“
7I vstal a odešel do svého domu.
8Uzřevše to zástupové, báli se a velebili Boha, který dal takovou moc lidem.
9A jda Ježíš odtud, spatřil člověka jménem Matouše, an sedí u celnice, a řekl jemu: „Pojď za mnou.“ I vstal a šel za ním.
10Když pak v domě stoloval, hle, mnozí celníci a hříšníci přišedše, stolovali s Ježíšem a s učeníky jeho.
11A vidouce to fariseové, řekli učeníkům jeho: „Proč s celníky a hříšníky jí mistr váš?“
12Ale Ježíš uslyšev to, řekl: „Nepotřebují zdraví lékaře, nýbrž chorobní.
13Jděte a naučte se, co jest to:,Milosrdenství chci a ne oběti.‘ Neboť nepřišel jsem povolat spravedlivé, nýbrž hříšné.“
14Tu přistoupili k němu učeníci Janovi řkouce: „Proč my a fariseové postíme se často, učeníci tvoji pak se nepostí?“
15řekl jim Ježíš: „Mohou-liž svatebníci truchliti, pokud jest s nimi ženich? Přijdou však dnové, kdy bude odňat od nich ženich, a tehdy se budou postiti.
16Nikdo zajisté nepřišívá záplaty ze sukna nového k rouchu starému, neboť jinak odtrhne vyplň jeho od roucha, a povstane díra horší.
17Ani nelijí vína nového do měchů starých, sic měchy se rozpukají, a víno se vyleje a měchy se zničí, ale víno nové lijí do měchů nových a obé bývá zachováno.“
18Když k nim (toto) mluvil, jeden představený přistoupiv, klaněl se mu řka: „Pane, dcera má právě skonala, ale pojď, vlož na ni ruku svou, a bude žíti.“
19I vstal Ježíš a šel za ním i učeníci jeho.
20A hle, žena, která trpěla krvotokem dvanáct roků, přistoupila od zadu a dotkla se třepení roucha jeho,
21neboť řekla sama u sebe: Dotknu-li se jen roucha jeho, budu uzdravena.
22Ale Ježíš obrátil se a uzřev ji, pravil: „Buď dobré mysli, dcero, víra tvá tě uzdravila.“ I byla žena zdráva od té hodiny.
23Přišed pak Ježíš do domu představeného a spatřiv flétisty i zástup hlučící,
24řekl: „Odejděte, neboť neumřela dívka, nýbrž spí.“ I posmívali se mu.
25A když byl vypuštěn zástup, vešel a ujal ji za ruku. I vstala dívka.
26A roznesla se pověst o tom po celé té zemi.
27A když Ježíš odtud odcházel, šli za ním dva slepci, volajíce a říkajíce: „Smiluj se nad námi, synu Davidův.“
28Když pak vešel do domu, přistoupili k němu slepci. I dí jim Ježíš: „Věříte, že vám to mohu učiniti?“ Řkou jemu: „Ano, Pane.“
29Tu dotekl se očí jejich a řekl: „Staň se vám podle víry vaší.“
30I otevřely se oči jejich. A pohrozil jim Ježíš řka: „Hleďte, ať nikdo se (toho) nedoví.“
31Ale oni vyšedše, rozhlásili ho po celé krajině oné.
32Když pak oni vycházeli, přivedli k němu člověka němého, který byl posedlý.
33A když byl vymítnut duch zlý, mluvil němý. I podivili se zástupové řkouce: „Nikdy neukázalo se takto nic v lidu israelském.“
34Fariseové však pravili: „Knížetem duchů zlých vymítá zlé duchy.“
35I obcházel Ježíš všecka města i všecky vesnice, uče v synagogách jejich a hlásaje evangelium o království a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh.
36Uzřev pak zástupy, pojal lítost nad nimi, že byli zmořeni a povrženi jako ovce nemající pastýře.
37Tehdy pravil učeníkům svým: „Žeň sice jest mnohá, ale dělníků málo.
38Proste tedy Pána žní, aby poslal dělníky na žeň svou.