1Ale v neděli záhy z rána přišly ke hrobu nesouce (s sebou) vonné věci, které připravily.
2Nalezly však kámen odvalený od hrobu
3a vešedše (do něho) nenalezly těla Pána Ježíše.
4Když byly proto bez rady, postavili se najednou dva muži podle nich v rouše skvoucím.
5Když se bály a svůj obličej k zemi schýlily, řekli jim: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?
6Není ho tuto, ale vstal. Rozpomeňte se, kterak mluvil k vám, když byl ještě v Galilei.
7Pravili:,Syn člověka musí býti vydán v ruce lidí hříšných a býti ukřižován a třetího dne vstáti z mrtvých.‘“
8I rozpomenuly se na slova jeho.
9A navrátivše se od hrobu zvěstovaly to všecko jedenácti a všem ostatním.
10Byla to Maria Magdalena a Johanna a Maria (matka) Jakubova a ostatní s nimi, které to pověděly apoštolům.
11Ale slova ta zdála se jim jako nesmysl; i nevěřili jim.
12Petr pak vstav běžel ke hrobu a nakloniv se uzřel prostěradla, ana leží o sobě; i odešel domů, divě se tomu, co se stalo.
13A hle téhož dne šli dva z nich do vesnice, jménem Emaus, která byla vzdálena od Jerusalema honů šedesát.
14A ti hovořili spolu o všech těch věcech, které se udály.
15A když hovořili a sebe se dotazovali, Ježíš přiblíživ se bral se s nimi;
16ale oči jejich byly drženy, aby ho nepoznali.
17I řekl k nim: „Které jsou to řeči, jež spolu vedete a jste smutni?“
18A jeden z nich, jménem Kleofáš, odpověděv řekl jemu: „Ty-li jediný jsi cizincem v Jerusalemě a neseznal jsi těch věcí, které se tam staly v těchto dnech?“ I řekl jim:
19„Které?“ A oni pravili: „O Ježíši Nazaretském, jenž byl prorokem, mocným v činu i slově před Bohem a přede vším lidem;
20a kterak velekněží a náčelníci naši ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a ukřižovali jej.
21My však jsme se nadáli, že on to jest, jenž má vykoupit lid israelský; a nyní ke všemu tomu jest dnes třetí den od té doby, co se to stalo.
22Ale i některé ženy z našich poděsily nás; bylyť z rána u hrobu
23a nenalezše těla jeho, přišly a pravily, že viděly také zjevení se andělů, kteří praví, že jest živ.
24I odešli někteří z nás ke hrobu a shledali tak, jak byly ženy pravily, jeho však nespatřili.“
25Tu on pravil k nim: „Ó bláhoví a váhaví srdcem k věření všemu tomu, co mluvili proroci!
26Zdali nemusil to Kristus trpěti a tak vejíti do slávy své?“
27A počav od Mojžíše a všech proroků vykládal jim všecka Písma, která byla o něm.
28I přiblížili se k vesnici, do které šli, a on se dělal, jakoby chtěl jíti dále,
29ale oni přinutili ho řkouce: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá, a den se již nachýlil.“ I vešel s nimi.
30A když byl s nimi za stolem, vzav chléb požehnal jej a rozlámav ho dával jim.
31I otevřely se oči jejich a poznali ho; ale on zmizel od nich.
32I řekli vespolek: „Zdali nehořelo v nás srdce naše, když mluvil k nám na cestě a vykládal nám Písma?“
33A vstavše v touž hodinu vrátili se do Jerusalema a nalezli (tam) pohromadě jedenácte (apoštolů) i ty, kteří byli s nimi,
34ani praví: „Pán vstal skutečně a ukázal se Šimonovi.“
35I vypravovali také oni, co se stalo na cestě a kterak ho poznali v lámání chleba.
36Zatím však, co to mluvili, (Ježíš) stanul mezi nimi a řekl jim: „Pokoj vám! (Já jsem to, nebojte se).“
37Ale oni zděšeni a přestrašeni jsouce domnívali se, že vidí ducha.
38I řekl jim: „Proč se děsíte a proč vstupují takové myšlenky na srdce vaše?
39Vizte ruce mé i nohy mé, že já to jsem; dotýkejte se mne, a vizte, neboť duch nemá těla a kostí, jak vidíte, že já mám.“
40A pověděv to ukázal jim ruce i nohy.
41Když pak oni pro radost ještě nevěřili a se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“
42I podali mu kus pečené ryby a plást medu.
43A on pojedl před nimi a vzav ostatky dal jim.
44I řekl k nim: „To jsou slova, která jsem mluvil k vám byv ještě s vámi, že se (totiž) musí naplniti všecko, co psáno jest o mně v zákoně Mojžíšově a v prorocích i žalmích.“
45Potom vyložil jim smysl, aby rozuměli Písmům,
46a řekl jim: „Tak jest psáno (a tak bylo třeba), aby Kristus trpěl a třetího dne vstal z mrtvých,
47a aby hlásáno bylo pokání a odpuštění hříchů pro jméno jeho mezi všemi národy, počnouc od Jerusalema.
48Vy pak jste svědky těch věcí.
49A já pošlu na vás toho, jehož Otec můj zaslíbil, vy však zůstaňte v městě, dokavad nebudete opatřeni mocí s výsosti.“
50Poté vyvedl je ven k Betanii a pozdvih rukou svých, požehnal jim.
51I stalo se, když jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se do nebe.
52A oni poklonivše se navrátili se do Jerusalema s radostí velikou,
53a byli stále ve chrámě chválíce a velebíce Boha.