Luke 24
1 Ale v neděli záhy z rána přišly ke hrobu nesouce (s sebou) vonné věci, které připravily.
2 Nalezly však kámen odvalený od hrobu
3 a vešedše (do něho) nenalezly těla Pána Ježíše.
4 Když byly proto bez rady, postavili se najednou dva muži podle nich v rouše skvoucím.
5 Když se bály a svůj obličej k zemi schýlily, řekli jim: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?
6 Není ho tuto, ale vstal. Rozpomeňte se, kterak mluvil k vám, když byl ještě v Galilei.
7 Pravili:,Syn člověka musí býti vydán v ruce lidí hříšných a býti ukřižován a třetího dne vstáti z mrtvých.‘“
8 I rozpomenuly se na slova jeho.
9 A navrátivše se od hrobu zvěstovaly to všecko jedenácti a všem ostatním.
10 Byla to Maria Magdalena a Johanna a Maria (matka) Jakubova a ostatní s nimi, které to pověděly apoštolům.
11 Ale slova ta zdála se jim jako nesmysl; i nevěřili jim.
12 Petr pak vstav běžel ke hrobu a nakloniv se uzřel prostěradla, ana leží o sobě; i odešel domů, divě se tomu, co se stalo.
13 A hle téhož dne šli dva z nich do vesnice, jménem Emaus, která byla vzdálena od Jerusalema honů šedesát.
14 A ti hovořili spolu o všech těch věcech, které se udály.
15 A když hovořili a sebe se dotazovali, Ježíš přiblíživ se bral se s nimi;
16 ale oči jejich byly drženy, aby ho nepoznali.
17 I řekl k nim: „Které jsou to řeči, jež spolu vedete a jste smutni?“
18 A jeden z nich, jménem Kleofáš, odpověděv řekl jemu: „Ty-li jediný jsi cizincem v Jerusalemě a neseznal jsi těch věcí, které se tam staly v těchto dnech?“ I řekl jim:
19 „Které?“ A oni pravili: „O Ježíši Nazaretském, jenž byl prorokem, mocným v činu i slově před Bohem a přede vším lidem;
20 a kterak velekněží a náčelníci naši ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a ukřižovali jej.
21 My však jsme se nadáli, že on to jest, jenž má vykoupit lid israelský; a nyní ke všemu tomu jest dnes třetí den od té doby, co se to stalo.
22 Ale i některé ženy z našich poděsily nás; bylyť z rána u hrobu
23 a nenalezše těla jeho, přišly a pravily, že viděly také zjevení se andělů, kteří praví, že jest živ.
24 I odešli někteří z nás ke hrobu a shledali tak, jak byly ženy pravily, jeho však nespatřili.“
25 Tu on pravil k nim: „Ó bláhoví a váhaví srdcem k věření všemu tomu, co mluvili proroci!
26 Zdali nemusil to Kristus trpěti a tak vejíti do slávy své?“
27 A počav od Mojžíše a všech proroků vykládal jim všecka Písma, která byla o něm.
28 I přiblížili se k vesnici, do které šli, a on se dělal, jakoby chtěl jíti dále,
29 ale oni přinutili ho řkouce: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá, a den se již nachýlil.“ I vešel s nimi.
30 A když byl s nimi za stolem, vzav chléb požehnal jej a rozlámav ho dával jim.
31 I otevřely se oči jejich a poznali ho; ale on zmizel od nich.
32 I řekli vespolek: „Zdali nehořelo v nás srdce naše, když mluvil k nám na cestě a vykládal nám Písma?“
33 A vstavše v touž hodinu vrátili se do Jerusalema a nalezli (tam) pohromadě jedenácte (apoštolů) i ty, kteří byli s nimi,
34 ani praví: „Pán vstal skutečně a ukázal se Šimonovi.“
35 I vypravovali také oni, co se stalo na cestě a kterak ho poznali v lámání chleba.
36 Zatím však, co to mluvili, (Ježíš) stanul mezi nimi a řekl jim: „Pokoj vám! (Já jsem to, nebojte se).“
37 Ale oni zděšeni a přestrašeni jsouce domnívali se, že vidí ducha.
38 I řekl jim: „Proč se děsíte a proč vstupují takové myšlenky na srdce vaše?
39 Vizte ruce mé i nohy mé, že já to jsem; dotýkejte se mne, a vizte, neboť duch nemá těla a kostí, jak vidíte, že já mám.“
40 A pověděv to ukázal jim ruce i nohy.
41 Když pak oni pro radost ještě nevěřili a se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“
42 I podali mu kus pečené ryby a plást medu.
43 A on pojedl před nimi a vzav ostatky dal jim.
44 I řekl k nim: „To jsou slova, která jsem mluvil k vám byv ještě s vámi, že se (totiž) musí naplniti všecko, co psáno jest o mně v zákoně Mojžíšově a v prorocích i žalmích.“
45 Potom vyložil jim smysl, aby rozuměli Písmům,
46 a řekl jim: „Tak jest psáno (a tak bylo třeba), aby Kristus trpěl a třetího dne vstal z mrtvých,
47 a aby hlásáno bylo pokání a odpuštění hříchů pro jméno jeho mezi všemi národy, počnouc od Jerusalema.
48 Vy pak jste svědky těch věcí.
49 A já pošlu na vás toho, jehož Otec můj zaslíbil, vy však zůstaňte v městě, dokavad nebudete opatřeni mocí s výsosti.“
50 Poté vyvedl je ven k Betanii a pozdvih rukou svých, požehnal jim.
51 I stalo se, když jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se do nebe.
52 A oni poklonivše se navrátili se do Jerusalema s radostí velikou,
53 a byli stále ve chrámě chválíce a velebíce Boha.