Luke 20
1 I stalo se jednoho dne, když učil lid ve chrámě a kázal evangelium, přistoupili k němu velekněží a zákoníci se staršími
2 a pravili k němu takto: „Pověz nám, jakou mocí činíš věci tyto, aneb kdo jest ten, jenž ti dal tuto moc?“
3 Odpověděv Ježíš, řekl jim: „Otážu se vás i já na jednu věc. Povězte mi:
4 Křest Janův - byl s nebe či od lidí?“
5 Ale oni rozmýšleli sami u sebe, řkouce: „Díme-li,S nebe‘, řekne nám:,Proč jste mu tedy nevěřili?‘
6 Řekneme-li však,Od lidí‘, veškeren lid bude nás kamenovati, neboť jsou přesvědčeni, že Jan jest prorokem.“
7 I odpověděli mu, že nevědí, odkud byl.
8 A Ježíš řekl jim: „Ani já nepovím vám, jakou mocí to činím.“
9 Nato počal mluviti k lidu podobenství toto: „Člověk jeden štípil vinici a pronajal ji vinařům a odcestoval na dlouhý čas.
10 A svým časem poslal k vinařům služebníka, aby mu dali užitku z vinice. Ale vinaři zmrskali ho a odeslali s prázdnem.
11 I poslal služebníka druhého; oni však i toho zmrskali a potupivše jej poslali s prázdnem.
12 I poslal ještě třetího; a oni také toho zranivše, vyvrhli ven.
13 Tu řekl pán vinice:,Co mám dělati? Pošlu milého syna svého; snad se zaslydí, když ho uvidí.‘
14 Ale oni uzřevše ho, myslili sami u sebe takto:,Tu jest dědic, zabijme ho, aby dědictví jeho bylo naše.‘
15 A vyvrhše ho z vinice ven, zabili jej. - Co jim tedy učiní pán vinice?
16 Přijde a zahubí vinaře ty a dá vinici jiným.“ Tu oni uslyševše to řekli jemu: „Chraň Bůh!“
17 Ale on pohleděv na ně pravil: „Co tedy znamenají tato slova Písma:,Kámen, který zavrhli stavitelé, ten stal se kamenem úhelním?‘
18 Každý, kdo padne na ten kámen, rozrazí se; na koho však on padne, toho rozdrtí.“
19 I hledali velekněží a zákoníci vztáhnouti ruce na něho, ale báli se lidu; neboť poznali, že to podobenství mluvil o nich.
20 I slídili po něm a poslali k němu vyzvědače, kteří by se stavěli spravedlivými, aby jej polapili v řeči, tak aby ho mohli vydati vrchnosti a moci vladařově.
21 I otázali se ho řkouce: „Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a že nehledíš na osobu, nýbrž cestě Boží vpravdě učíš;
22 sluší nám dávati daň císaři či nikoliv?“
23 Ale on seznav lest jejich, řekl k nim: „Proč mne pokoušíte?
24 Ukažte mi denár! Čí má obraz i nápis?“ Oni pak odpověděli mu: „Císařův.“
25 I řekl jim: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co jest Božího, Bohu.“
26 A nemohli se chytiti slova jeho před lidem, nýbrž podivivše se odpovědi jeho umlkli.
27 I přistoupili k němu někteří saduceové, kteří tvrdí, že není zmrtvýchvstání, a otázali se ho:
28 „Mistře, Mojžíš nám napsal:,Zemře-li něčí bratr, jenž má manželku a jest bez dítek, ať bratr jeho vezme si manželku (jeho) a vzbudí potomstvo svému bratru,‘
29 Bylo pak sedm bratrů, a první pojav manželku zemřel bez dítek;
30 i vzal si ji druhý a zemřel i on bez dítek;
31 také třetí si ji vzal a podobně všech sedm, a nezanechavše potomstva zemřeli.
32 Naposled zemřela i žena.
33 Čí z nich tedy bude manželkou při vzkříšení? Neboť sedm (jich) mělo ji za manželku.“
34 I řekl jim Ježíš: „Dítky tohoto světa žení a vdávají se;
35 ti však, kteří budou uznáni za hodny věku onoho a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ani ženiti, ani vdávati;
36 vždyť ani zemříti nebudou moci, neboť budou rovni andělům a budou syny Božími, jsouce účastni vzkříšení.
37 Že však mrtví vstanou, naznačuje i Mojžíš při keři, když Hospodina nazývá Bohem Abrahamovým, Bohem Isákovým a Bohem Jakubovým;
38 Bůh však neni (Bohem) mrtvých, nýbrž živých; neboť všichni žijí jemu.“
39 Tu promluvili někteří ze zákoníkův a pravili: „Mistře, dobře jsi to pověděl.“
40 A již se neosmělili tázati se ho na něco.
41 On však řekl k nim: „Kterak říkají, že Kristus je synem Davidovým?
42 Vždyť David sám praví v knize žalmů: „Řekl Pán Pánu mému:,Seď na pravici mé,
43 dokavad nepodložím nepřátel tvých za podnoží nohou tvých.‘
44 David tedy nazývá ho Pánem; i kterak jest jeho syn?“
45 A když veškeren lid poslouchal, řekl učeníkům svým:
46 „Varujte se zákoníků, kteří se zálibou chodí v dlouhých řízách a libují si, když je pozdravují na trhu, a rádi sedí v prvních stolicích v synagogách a na prvních místech při hostinách,
47 kteří stravují domy vdov pod záminkou dlouhého modlení. Těm dostane se soudu těžšího.