1Ježíš pak odebral se na horu Olivetskou.
2Ráno však přišel zase do chrámu, a veškeren lid přicházel k němu; i posadil se a učil je.
3Tu přivedli k němu zákoníci a fariseové ženu dopadenou v cizoložství a postavivše ji uprostřed,
4řekli jemu: „Mistře tato žena byla dopadena v cizoložství při činu samém;
5v zákoně pak Mojžíš nám přikázal takové kamenovati.
6Co tedy pravíš ty?“ To pak pravili pokoušejíce ho, aby ho mohli obžalovati. Ale Ježíš shýbnuv se (až) dolů, psal prstem na zemi.
7Když nepřestávali se ho tázati, zvednul se a řekl: „Kdo z vás jest bez hříchu, vrz první na ni kamenem.“
8A opět shýbnuv se (až) dolů, psal na zemi.
9Oni však uslyševše to, vycházeli jeden po druhém počavše od starších, a zůstal sám Ježíš a žena stojíc uprostřed.
10I pozvedl se Ježíš a řekl jí. „Ženo, kde jsou ti, kteří žalovali na tebe? Nikdo tě neodsoudil?“
11A ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš pak řekl jí: „Ani já tě neodsoudím. Jdi a již nehřeš.“
12Tu Ježíš mluvil k nim opět řka: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude choditi ve tmě, nýbrž bude míti světlo života.“
13I řekli mu fariseové: „Ty vydáváš svědectví sám o sobě, svědectví tvé není pravé.“
14Ježíš odpověděl jim: „Ačkoliv vydávám svědectví sám o sobě, pravé jest svědectví mé, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu; ale vy nevíte, odkud přicházím neb kam jdu.
15Vy soudíte podle těla; já nesoudím nikoho,
16a soudím-li já (přece), soud můj jest pravý, neboť nejsem sám, nýbrž já a ten, jenž mě poslal, Otec.
17A v zákoně vašem jest psáno, že svědectví dvou lidí jest pravé.
18Já jsem to, jenž svědčím sám o sobě, a svědčí o mně Otec, který mě poslal.“
19I řekli jemu: „Kde jest tvůj Otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte ani mne, ani Otce mého; kdybyste znali mne, znali byste i Otce mého“.
20Tato slova (Ježíš) mluvil v síni pokladní, uče v chrámě, a nikdo ho nejal, neboť ještě nepřišla hodina jeho.
21Ježíš řekl jim opět: „já jdu, a budete mě hledati a ve svém hříchu zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.“
22Tedy řekli židé: „Zdali sám sebe zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti?“
23I pravil jim: „Vy jste zdola, já shora jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa.
24Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších; neboť neuvěříte-li, že já to jsem, zemřete v hříších svých.“
25Tu pravili jemu: „Kdo jsi ty?“ Ježíš řekl jim: „Vůbec to, co vám i mluvím.
26Mnoho mám o vás mluviti a souditi, ale ten, jenž mne poslal, jest pravdomluvný, a já mluvím ve světě to, co jsem slyšel od něho.“
27A neporozuměli, že jim mluví o (Bohu) Otci.
28Tu řekl jim Ježíš: „Když povýšíte Syna člověka, tehda poznáte, že já to jsem a sám od sebe nic nečiním, nýbrž jak mě naučil Otec, to mluvím.
29A ten, jenž mě poslal, jest se mnou; On nenechal mě samotna, neboť já vždycky činím to, co mu jest milé.“
30Když tyto věci mluvil, mnozí uvěřili v něho.
31I řekl Ježíš k těm židům, kteří v něho uvěřili: „Zůstanete-li v mém slově, budete opravdu učeníky mými,
32a poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí.“
33Odpověděli mu: „Potomstvem Abrahamovým jsme a nikdy jsme nikomu nesloužili; kterak ty pravíš:,Svobodni budete?“
34Ježíš odpověděl jim: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Každý, kdo páše hřích, jest služebníkem hříchu.
35Služebník však nezůstává v domě na věky, ale syn zůstává na věky.
36Osvobodí-li vás tedy Syn, budete vpravdě svobodni.
37Vím, že jste potomstvem Abrahamovým, ale hledáte mě zabíti, neboť slovo mé nemá místa ve vás.
38Já mluvím, co jsem viděl u Otce svého, a vy činíte, co jste viděli u otce vašeho.“
39Odpověděli jemu: „Otec náš jest Abraham.“ Řekl jim Ježíš: „Jste-li dítky Abrahamovy, skutky Abrahamovy čiňte.
40Ale nyní hledáte mě usmrtiti, člověka, který jsem vám mluvil pravdu, již jsem slyšel od Boha; toho Abraham nečinil.
41Vy činíte skutky otce svého.“ I řekli jemu: „My jsme se nezrodili z cizoložství. Máme jednoho Otce, Boha.“
42Ježíš tedy řekl jim: „Kdyby vašim otcem byl Bůh, milovali byste mě, neboť já jsem z Boha vyšel a přišel. Vždyť nepřišel jsem sám od sebe, nýbrž On mě poslal.
43Proč nerozumíte mluvě mé? Proto, že nemůžete slyšeti slova mého.
44Vy jste z otce ďábla a chcete činiti žádosti otce svého. On byl vrahem od počátku a nestál v pravdě, neboť pravdy není v něm. Když mluví lež, z vlastního mluví, neboť jest lhář a otec lži.
45Poněvadž však já mluvím pravdu, nevěříte mi.
46Kdo z vás bude mne viniti z hříchu? jestliže pravdu mluvím (vám), proč mi nevěříte?
47Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; proto vy neslyšíte, že z Boha nejste.“
48Tu židé odpověděli jemu: „Zdaliž my dobře nepravíme, že Samaritán jsi a zlého ducha máš?“
49Ježíš odpověděl: „Já zlého ducha nemám, ale ctím Otce svého, a vy mě zneuctíváte.
50Já však nehledám slávy své; jestiť kdo (ji) hledá a soudí.
51Vpravdě, vpravdě pravím vám: Bude-li kdo zachovávati slovo mé, neumře na věky.“
52I řekli mu židé: „Nyní jsme poznali, že zlého ducha máš. Abraham umřel i proroci, a ty pravíš:,Bude-li kdo zachovávati slovo mé, nezemře na věky.‘
53Zdaliž jsi ty větší nežli otec náš Abraham, který zemřel? Také proroci zemřeli. Kým činíš sebe sama?“
54Ježíš odpověděl: „Oslavuji-li se já sám, sláva má nic není. Jest to Otec můj, jenž mne oslavuje, o němž vy pravíte, že jest Bohem vaším.
55A (přece) nepoznali jste ho, ale já ho znám, a řeknu-li, že ho neznám, budu podoben vám, lhář. Avšak znám jej a slovo jeho zachovávám.
56Abraham, otec váš, zaplesal, aby viděl den můj: i viděl a radoval se.“
57Tu řekli k němu židé: „Padesát roků ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl?“
58Ježíš řekl jim: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Prve než Abraham byl, jsem já.“
59I chápali se kameni, aby házeli na něho. Ale Ježíš skryl se a vyšel z chrámu.