Bible

1 Ježíš pak odebral se na horu Olivetskou. 2 Ráno však přišel zase do chrámu, a veškeren lid přicházel k němu; i posadil se a učil je. 3 Tu přivedli k němu zákoníci a fariseové ženu dopadenou v cizoložství a postavivše ji uprostřed, 4 řekli jemu: „Mistře tato žena byla dopadena v cizoložství při činu samém; 5 v zákoně pak Mojžíš nám přikázal takové kamenovati. 6 Co tedy pravíš ty?“ To pak pravili pokoušejíce ho, aby ho mohli obžalovati. Ale Ježíš shýbnuv se (až) dolů, psal prstem na zemi. 7 Když nepřestávali se ho tázati, zvednul se a řekl: „Kdo z vás jest bez hříchu, vrz první na ni kamenem.“ 8 A opět shýbnuv se (až) dolů, psal na zemi. 9 Oni však uslyševše to, vycházeli jeden po druhém počavše od starších, a zůstal sám Ježíš a žena stojíc uprostřed. 10 I pozvedl se Ježíš a řekl jí. „Ženo, kde jsou ti, kteří žalovali na tebe? Nikdo tě neodsoudil?“ 11 A ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš pak řekl jí: „Ani já tě neodsoudím. Jdi a již nehřeš.“ 12 Tu Ježíš mluvil k nim opět řka: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude choditi ve tmě, nýbrž bude míti světlo života.“ 13 I řekli mu fariseové: „Ty vydáváš svědectví sám o sobě, svědectví tvé není pravé.“ 14 Ježíš odpověděl jim: „Ačkoliv vydávám svědectví sám o sobě, pravé jest svědectví mé, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu; ale vy nevíte, odkud přicházím neb kam jdu. 15 Vy soudíte podle těla; já nesoudím nikoho, 16 a soudím-li já (přece), soud můj jest pravý, neboť nejsem sám, nýbrž já a ten, jenž mě poslal, Otec. 17 A v zákoně vašem jest psáno, že svědectví dvou lidí jest pravé. 18 Já jsem to, jenž svědčím sám o sobě, a svědčí o mně Otec, který mě poslal.“ 19 I řekli jemu: „Kde jest tvůj Otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte ani mne, ani Otce mého; kdybyste znali mne, znali byste i Otce mého“. 20 Tato slova (Ježíš) mluvil v síni pokladní, uče v chrámě, a nikdo ho nejal, neboť ještě nepřišla hodina jeho. 21 Ježíš řekl jim opět: „já jdu, a budete mě hledati a ve svém hříchu zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.“ 22 Tedy řekli židé: „Zdali sám sebe zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti?“ 23 I pravil jim: „Vy jste zdola, já shora jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa. 24 Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších; neboť neuvěříte-li, že já to jsem, zemřete v hříších svých.“ 25 Tu pravili jemu: „Kdo jsi ty?“ Ježíš řekl jim: „Vůbec to, co vám i mluvím. 26 Mnoho mám o vás mluviti a souditi, ale ten, jenž mne poslal, jest pravdomluvný, a já mluvím ve světě to, co jsem slyšel od něho.“ 27 A neporozuměli, že jim mluví o (Bohu) Otci. 28 Tu řekl jim Ježíš: „Když povýšíte Syna člověka, tehda poznáte, že já to jsem a sám od sebe nic nečiním, nýbrž jak mě naučil Otec, to mluvím. 29 A ten, jenž mě poslal, jest se mnou; On nenechal mě samotna, neboť já vždycky činím to, co mu jest milé.“ 30 Když tyto věci mluvil, mnozí uvěřili v něho. 31 I řekl Ježíš k těm židům, kteří v něho uvěřili: „Zůstanete-li v mém slově, budete opravdu učeníky mými, 32 a poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí.“ 33 Odpověděli mu: „Potomstvem Abrahamovým jsme a nikdy jsme nikomu nesloužili; kterak ty pravíš:,Svobodni budete?“ 34 Ježíš odpověděl jim: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Každý, kdo páše hřích, jest služebníkem hříchu. 35 Služebník však nezůstává v domě na věky, ale syn zůstává na věky. 36 Osvobodí-li vás tedy Syn, budete vpravdě svobodni. 37 Vím, že jste potomstvem Abrahamovým, ale hledáte mě zabíti, neboť slovo mé nemá místa ve vás. 38 Já mluvím, co jsem viděl u Otce svého, a vy činíte, co jste viděli u otce vašeho.“ 39 Odpověděli jemu: „Otec náš jest Abraham.“ Řekl jim Ježíš: „Jste-li dítky Abrahamovy, skutky Abrahamovy čiňte. 40 Ale nyní hledáte mě usmrtiti, člověka, který jsem vám mluvil pravdu, již jsem slyšel od Boha; toho Abraham nečinil. 41 Vy činíte skutky otce svého.“ I řekli jemu: „My jsme se nezrodili z cizoložství. Máme jednoho Otce, Boha.“ 42 Ježíš tedy řekl jim: „Kdyby vašim otcem byl Bůh, milovali byste mě, neboť já jsem z Boha vyšel a přišel. Vždyť nepřišel jsem sám od sebe, nýbrž On mě poslal. 43 Proč nerozumíte mluvě mé? Proto, že nemůžete slyšeti slova mého. 44 Vy jste z otce ďábla a chcete činiti žádosti otce svého. On byl vrahem od počátku a nestál v pravdě, neboť pravdy není v něm. Když mluví lež, z vlastního mluví, neboť jest lhář a otec lži. 45 Poněvadž však já mluvím pravdu, nevěříte mi. 46 Kdo z vás bude mne viniti z hříchu? jestliže pravdu mluvím (vám), proč mi nevěříte? 47 Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; proto vy neslyšíte, že z Boha nejste.“ 48 Tu židé odpověděli jemu: „Zdaliž my dobře nepravíme, že Samaritán jsi a zlého ducha máš?“ 49 Ježíš odpověděl: „Já zlého ducha nemám, ale ctím Otce svého, a vy mě zneuctíváte. 50 Já však nehledám slávy své; jestiť kdo (ji) hledá a soudí. 51 Vpravdě, vpravdě pravím vám: Bude-li kdo zachovávati slovo mé, neumře na věky.“ 52 I řekli mu židé: „Nyní jsme poznali, že zlého ducha máš. Abraham umřel i proroci, a ty pravíš:,Bude-li kdo zachovávati slovo mé, nezemře na věky.‘ 53 Zdaliž jsi ty větší nežli otec náš Abraham, který zemřel? Také proroci zemřeli. Kým činíš sebe sama?“ 54 Ježíš odpověděl: „Oslavuji-li se já sám, sláva má nic není. Jest to Otec můj, jenž mne oslavuje, o němž vy pravíte, že jest Bohem vaším. 55 A (přece) nepoznali jste ho, ale já ho znám, a řeknu-li, že ho neznám, budu podoben vám, lhář. Avšak znám jej a slovo jeho zachovávám. 56 Abraham, otec váš, zaplesal, aby viděl den můj: i viděl a radoval se.“ 57 Tu řekli k němu židé: „Padesát roků ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl?“ 58 Ježíš řekl jim: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Prve než Abraham byl, jsem já.“ 59 I chápali se kameni, aby házeli na něho. Ale Ježíš skryl se a vyšel z chrámu.