John 16
1 Toto mluvil jsem vám, abyste se nepohoršili.
2 Z náboženské obce své vyloučí vás, ano přichází hodina, že každý, kdo vás zabije, bude se domnívati, že tím Bohu slouží.
3 A to vám učiní, poněvadž nepoznali Otce ani mne.
4 Ale tyto věci mluvil jsem vám, abyste, když přijde hodina jejich, rozpomenuli se, že jsem vám to pověděl.
5 S počátku jsem vám těch věci neřekl, neboť jsem byl s vámi.“ (5b) „Nyní však jdu k tomu, jenž mě poslal, a nikdo z vás neptá se mě:,Kam jdeš?‘
6 Ale že jsem vám ty věci mluvil, zármutek naplnil srdce vaše.
7 Ale já pravdu pravím vám: Jest vám užitečno, abych já odešel, neboť, neodejdu-li, Utěšitel nepřijde k vám; odejdu-li, pošlu ho k vám,
8 A on přijda, usvědčí svět z hříchu a ze spravedlnosti a ze soudu;
9 z hříchu, že nevěří ve mne;
10 ze spravedlnosti, že jdu k Otci, a již neuzříte mne,
11 ze soudu pak, že kníže tohoto světa již jest odsouzen.
12 Ještě mnoho mám mluviti vám, ale nemůžete nyní snésti.
13 Když však přijde onen Duch pravdy, naučí vás všeliké pravdě, neboť nebude mluviti sám od sebe, nýbrž co uslyší, bude mluviti a příští věci zvěstuje vám.
14 On mě oslaví, neboť z mého vezme a zvěstuje vám.
15 Všecko, cokoli má Otec, mé jest; proto jsem řekl: z mého vezme a zvěstuje vám.“
16 „Maličko, a již neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mě, poněvadž jdu k Otci.“
17 I řekli někteří z učeníků jeho k sobě vespolek: „Co jest to, co nám praví:,Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mě‘ a,poněvadž jdu k Otci?‘“
18 Pravili tedy: „Co jest to, co dí:,Maličko?‘ Nevíme, co praví.“
19 I poznal Ježíš, že se ho chtěli tázati, a řekl jim: „O tom se tážete mezi sebou, že jsem řekl:,Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mě?‘
20 Vpravdě, vpravdě pravím vám: Vy budete kvíliti a plakati, ale svět se bude radovati; vy se budete rmoutiti, ale zármutek váš obrátí se v radost.
21 Žena, když rodí, má zármutek, neboť přišla hodina její; když však porodila dítko, již nepamatuje na bolest pro radost, že se narodil člověk na svět.
22 Tak i vy máte nyní zármutek, avšak opět vás uzřím, a radovati se bude srdce vaše, a radosti vaší nikdo neodejme od vás.
23 A v ten den nebudete se mě tázati po ničem. Vpravdě, vpravdě pravím vám: Budete-li zač prositi Otce ve jménu mém, dá vám.
24 Až dosavad jste neprosili za nic ve jménu mém; proste, a vezmete, aby radost vaše byla úplná.“
25 „Toto jsem vám mluvil v podobenstvích; přichází hodina, kdy nebudu již mluviti vám v podobenstvích, nýbrž zjevně budu vám zvěstovati o Otci.
26 V ten den budete prositi ve jménu mém; a nepravím vám, že já budu prositi Otce za vás,
27 neboť Otec sám miluje vás, protože vy jste milovali mne a uvěřili jste, že jsem já vyšel od Boha.
28 Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; opět opouštím svět a jdu k Otci.“
29 Řkou jemu učeníci jeho: „Hle, nyní mluvíš zjevně a žádného podobenství nepravíš;
30 nyní víme, že znáš všecko a nemáš zapotřebí, aby se tě kdo tázal; proto věříme, že jsi od Boha vyšel.“
31 Ježíš jim odpověděl: „Nyní věříte?
32 Hle, nyní přichází hodina a již přišla, že se rozprchnete jedenkaždý do svého a mě samotna necháte; ale nejsem sám, neboť Otec jest se mnou.
33 Tyto věci jsem vám mluvil, abyste měli ve mně pokoj. Na světě budete míti soužení, avšak důvěřujte, já jsem přemohl svět.“