1Toto mluvil jsem vám, abyste se nepohoršili.
2Z náboženské obce své vyloučí vás, ano přichází hodina, že každý, kdo vás zabije, bude se domnívati, že tím Bohu slouží.
3A to vám učiní, poněvadž nepoznali Otce ani mne.
4Ale tyto věci mluvil jsem vám, abyste, když přijde hodina jejich, rozpomenuli se, že jsem vám to pověděl.
5S počátku jsem vám těch věci neřekl, neboť jsem byl s vámi.“ (5b) „Nyní však jdu k tomu, jenž mě poslal, a nikdo z vás neptá se mě:,Kam jdeš?‘
6Ale že jsem vám ty věci mluvil, zármutek naplnil srdce vaše.
7Ale já pravdu pravím vám: Jest vám užitečno, abych já odešel, neboť, neodejdu-li, Utěšitel nepřijde k vám; odejdu-li, pošlu ho k vám,
8A on přijda, usvědčí svět z hříchu a ze spravedlnosti a ze soudu;
9z hříchu, že nevěří ve mne;
10ze spravedlnosti, že jdu k Otci, a již neuzříte mne,
11ze soudu pak, že kníže tohoto světa již jest odsouzen.
12Ještě mnoho mám mluviti vám, ale nemůžete nyní snésti.
13Když však přijde onen Duch pravdy, naučí vás všeliké pravdě, neboť nebude mluviti sám od sebe, nýbrž co uslyší, bude mluviti a příští věci zvěstuje vám.
14On mě oslaví, neboť z mého vezme a zvěstuje vám.
15Všecko, cokoli má Otec, mé jest; proto jsem řekl: z mého vezme a zvěstuje vám.“
16„Maličko, a již neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mě, poněvadž jdu k Otci.“
17I řekli někteří z učeníků jeho k sobě vespolek: „Co jest to, co nám praví:,Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mě‘ a,poněvadž jdu k Otci?‘“
18Pravili tedy: „Co jest to, co dí:,Maličko?‘ Nevíme, co praví.“
19I poznal Ježíš, že se ho chtěli tázati, a řekl jim: „O tom se tážete mezi sebou, že jsem řekl:,Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mě?‘
20Vpravdě, vpravdě pravím vám: Vy budete kvíliti a plakati, ale svět se bude radovati; vy se budete rmoutiti, ale zármutek váš obrátí se v radost.
21Žena, když rodí, má zármutek, neboť přišla hodina její; když však porodila dítko, již nepamatuje na bolest pro radost, že se narodil člověk na svět.
22Tak i vy máte nyní zármutek, avšak opět vás uzřím, a radovati se bude srdce vaše, a radosti vaší nikdo neodejme od vás.
23A v ten den nebudete se mě tázati po ničem. Vpravdě, vpravdě pravím vám: Budete-li zač prositi Otce ve jménu mém, dá vám.
24Až dosavad jste neprosili za nic ve jménu mém; proste, a vezmete, aby radost vaše byla úplná.“
25„Toto jsem vám mluvil v podobenstvích; přichází hodina, kdy nebudu již mluviti vám v podobenstvích, nýbrž zjevně budu vám zvěstovati o Otci.
26V ten den budete prositi ve jménu mém; a nepravím vám, že já budu prositi Otce za vás,
27neboť Otec sám miluje vás, protože vy jste milovali mne a uvěřili jste, že jsem já vyšel od Boha.
28Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; opět opouštím svět a jdu k Otci.“
29Řkou jemu učeníci jeho: „Hle, nyní mluvíš zjevně a žádného podobenství nepravíš;
30nyní víme, že znáš všecko a nemáš zapotřebí, aby se tě kdo tázal; proto věříme, že jsi od Boha vyšel.“
31Ježíš jim odpověděl: „Nyní věříte?
32Hle, nyní přichází hodina a již přišla, že se rozprchnete jedenkaždý do svého a mě samotna necháte; ale nejsem sám, neboť Otec jest se mnou.
33Tyto věci jsem vám mluvil, abyste měli ve mně pokoj. Na světě budete míti soužení, avšak důvěřujte, já jsem přemohl svět.“