Hebrews 1
1 Druhdy Bůh na mnohokráte a mnoha způsoby mluvil k otcům (našim) skrze proroky, v těchto však dnech doby poslední mluvil k nám skrze Syna (svého),
2 kteréhož ustanovil dědicem všech věcí, skrze nějž i světy učinil,
3 kterýžto jsa výbleskem slávy a výrazem podstaty jeho a udržuje všecko mocným slovem svým, zasedl na pravici velebnosti na výsostech, když byl vykonal očistu od hříchů.
4 On stal se tím přednějším nad anděly, čím znamenitější jméno zdědil nežli oni.
5 Neboť kterému z andělů řekl kdy (Bůh): „Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe?“ A opět: „Já mu budu otcem, a on mi bude synem.“
6 Ale když opět uvede prvorozence (svého) na svět, řekne: „Klanějte se mu všichni andělé Boží.“
7 Též o andělích praví: „Jenž anděly své činíš větry a služebníky své žhoucím ohněm“
8 o Synu však: „Trůn Tvůj, o Bože, (trvá) navěky věkův; žezlem pravosti jest žezlo království tvého;
9 miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravosti; proto pomaže tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad účastníky tvé.“
10 A opět: „Ty jsi, Hospodine, na počátku založil zemi a dílem rukou tvých jsou nebesa;
11 ona pominou, Ty však zůstaneš a všecka zvetšejí jako roucho,
12 i změníš je jako oděv a změněna budou. Ty však jsi (stále) tentýž, a léta tvá nepřestanou.“
13 A ke kterému z andělů řekl kdy: „Seď na pravici mé, dokavad nepoložím nepřátel tvých za podnoži noh tvých?“
14 Nejsou-liž oni všichni služební duchové, posíláni jsouce ke službě pro ty, kteří dědictvím obdrží spásu?