1Druhdy Bůh na mnohokráte a mnoha způsoby mluvil k otcům (našim) skrze proroky, v těchto však dnech doby poslední mluvil k nám skrze Syna (svého),
2kteréhož ustanovil dědicem všech věcí, skrze nějž i světy učinil,
3kterýžto jsa výbleskem slávy a výrazem podstaty jeho a udržuje všecko mocným slovem svým, zasedl na pravici velebnosti na výsostech, když byl vykonal očistu od hříchů.
4On stal se tím přednějším nad anděly, čím znamenitější jméno zdědil nežli oni.
5Neboť kterému z andělů řekl kdy (Bůh): „Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe?“ A opět: „Já mu budu otcem, a on mi bude synem.“
6Ale když opět uvede prvorozence (svého) na svět, řekne: „Klanějte se mu všichni andělé Boží.“
7Též o andělích praví: „Jenž anděly své činíš větry a služebníky své žhoucím ohněm“
8o Synu však: „Trůn Tvůj, o Bože, (trvá) navěky věkův; žezlem pravosti jest žezlo království tvého;
9miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravosti; proto pomaže tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad účastníky tvé.“
10A opět: „Ty jsi, Hospodine, na počátku založil zemi a dílem rukou tvých jsou nebesa;
11ona pominou, Ty však zůstaneš a všecka zvetšejí jako roucho,
12i změníš je jako oděv a změněna budou. Ty však jsi (stále) tentýž, a léta tvá nepřestanou.“
13A ke kterému z andělů řekl kdy: „Seď na pravici mé, dokavad nepoložím nepřátel tvých za podnoži noh tvých?“
14Nejsou-liž oni všichni služební duchové, posíláni jsouce ke službě pro ty, kteří dědictvím obdrží spásu?