Galatians 2
1 Potom po čtrnácti letech opět jsem se odebral do Jerusalema s Barnabášem, vzav s sebou také Tita.
2 Odebral jsem se (tam) podle zjevení a předložil jsem jim evangelium, které hlásám mezi pohany, zvláště těm, kteří mají vážnost, zdali snad neběžím neb jsem neběžel nadarmo.
3 Ale ani Titus, který byl se mnou, nebyl přinucen dáti se obřezat, ač byl (rozeným) pohanem,
4 a to pro vetřelé bratry nepravé, kteří se vloudili (mezi nás) vyzvědět naši svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši, aby nás v službu podrobili.
5 Jim jsme neustoupili ani na okamžik poddáním se, aby pravda evangelní zůstala u vás.
6 Od těch však, kteří něco váží - jakými někdy byli, na tom mi nezáleží; Bůh nehledí na osobu člověka; - ti tedy, kteří mají vážnost, nenamítali ničeho,
7 nýbrž naopak, když uzřeli, že mně jest svěřeno evangelium pro neobřezané, jako Petrovi pro obřezané -
8 neboť ten, jenž pomáhal Petrovi v apoštolství mezi obřezanými, pomáhal také mně (v apoštolství) mezi pohany -
9 a když poznali milost mi danou, Jakub a Petr a Jan, kteří jsou pokládáni za sloupy, podali mně a Barnabášovi pravice (na význam) společenství, abychom my kázali mezi pohany, oni pak mezi židy,
10 jenom abychom pamatovali na chudé; a to právě snažil jsem se také učiniti.
11 Když pak Petr přišel do Antiochie, do očí jsem se mu opřel, poněvadž byl hoden domluvy.
12 Prve totiž než přišli někteří od Jakuba, jídal společně s pohanokřesťany, ale když přišli, stranil se a odlučoval se z bázně před těmi, kteří byli z obřízky.
13 A s ním přetvařovali se také ostatní židokřesťané, takže i Barnabáš byl stržen tou přetvářkou jejich.
14 Leč když jsem uzřel, že nejednají správně podle pravdy evangelní, řekl jsem Petrovi přede všemi: Jestliže ty jsa židokřesťan žiješ po pohansku a ne po židovsku, kterak nutíš pohanokřesťany, aby žili po židovsku?
15 My jsme rodem židé a nikoli z pohanů hříšníci,
16 avšak vědouce, že člověk nebývá ospravedlňován ze skutků zákona, nýbrž skrze víru v Ježíše Krista, také my jsme uvěřili v Krista Ježíše, abychom byli ospravedlněni z víry Kristovy, a nikoli ze skutků zákona; neboť ze skutků zákona nebude ospravedlněn žádný člověk.
17 Jestliže však hledajíce býti ospravedlněni v Kristu, byli jsme také my nalezeni hříšníky, není-liž Kristus přisluhovatelem hříchu? Nikoliv.
18 Neboť stavím-li zase to, co jsem zbořil, jevím se jako přestupník.
19 Vždyť já jsem skrze zákon zemřel zákonu, abych žil Bohu.
20 S Kristem ukřižován jsem; žiji pak již nikoli já, nýbrž žije ve mně Kristus. Co však žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, jenž mě zamiloval a sebe sama vydal za mne.
21 Neodmítám milosti Boží; neboť je-li spravedlnost skrze zákon, tedy Kristus zemřel nadarmo.