1Byli však i nepraví proroci v lidu (israelském), jakož i mezi vámi budou nepraví učitelé, kteří uvedou sekty záhubné, popírajíce i toho Pána, jenž je vykoupil, a (tak) přivedou na sebe rychlou záhubu.
2A mnozí budou následovati jejich prostopášnosti; a pro ně cesta pravdy bude se tupiti.
3V lakotě pak budou těžiti z vás řečmi na podvod vymyšlenými; pro ně soud od dávna nezahálí a záhuba jejich nedřímá.
4Neboť jestli Bůh prohřešivších se andělů neušetřil, nýbrž strhnuv je do pekla vydal (k mučení) vazbám temnosti, aby byli chováni k soudu,
5a (jestli) starého světa neušetřil, nýbrž (jen) Noema, hlasatele pravdy, zachoval sama osmého, když byl uvedl potopu na svět bezbožníků,
6a (jestli) města Sodomu a Gomorru obrátiv v popel odsoudil ke zkáze, vystaviv je za předobraz bezbožníků budoucích,
7a vysvobodil spravedlivého Lota, těžce trpícího chlípným životem nešlechetníků, -
8neboť spravedlivec ten přebývaje mezi nimi, zrakem i sluchem trápil den ode dne duši svou nad šlechetnými skutky (jejich).
9Umíť Pán nábožné z pokušení vytrhovati, nespravedlivé pak v trestu ke dni soudu uchovávati,
10zvláště však ty, kteří za tělem chodí v žádosti poskvrny a pohrdají panstvem; smělci ti samolibí nebojí se tupiti mocnosti, a přece (ani) andělé,
11ač silou i mocí jsou větší, nevynášejí proti nim u Pána soudu potupného.
12Tito však jako nerozumná zvířata, která jsou určena jakožto bytosti smyslné k lovu a záhubě, tupíce to, čeho neznají, také zahynou záhubou jejich
13a vezmou (tak) odplatu nepravosti; za rozkoš mají hýření dne, jakožto skvrny a ohavy hýří na svých podvodech hodujíce s vámi;
14oči mají plny cizoložnice a neukojny v hříchu, lákajíce k sobě duše neutvrzené; srdce mají vycvičené v lakomosti; kletbě propadlí jsou,
15ježto opustivše cestu přímou zbloudili, následovavše cestu Balaama, syna Bosorova, jenž si zamiloval mzdu nepravosti,
16obdržel však pokárání pro svůj přečin; hovádko němé, promluvivši hlasem lidským, zabránilo nesmyslnosti prorokově.
17Jsou to studnice bezvodné, mlhové mraky hnané vichřicí, jimž mrákota temnosti jest uchována;
18neboť vedouce naduté řeči marnosti, svádějí v žádostech těla chlípnostmi ty, kteří sotva unikají (lidem) žijícím v poblouzení;
19slibují jim svobodu, ač sami jsou otroky zkázy, neboť od koho kdo jest přemožen, toho stal se i otrokem.
20Jestli totiž unikše poskvrnám toho světa v poznání Pána našeho a Spasitele Ježíše Krista, dávají se těmito opět zaplésti a přemoci, staly se jim poslední věci horšími nežli (byly) první.
21Lépe zajisté bylo by jim, aby nebyli poznali cesty spravedlnosti, nežli aby poznavše ji odvrátili se od svatého příkazu, který jim byl podán.
22Přihodilo se jim to, co praví přísloví pravdivé: „Pes vrátil se ke svému vývratku“ a „Svině se vykoupala do kaliště bláta“.