1Kéž snesete ode mne trochu nemoudrosti mé, ano sneste to ode mne.
2Neboť já horlím o vás horlivostí Boží; vždyť jsem vás zasnoubil muži jednomu, Kristu, abych mu váš představil jako pannu čistou.
3Bojím se však, aby snad, jako had svedl Evu svojí lstivostí, nebyla porušena mysl vaše (a neodpadla) od prostoty (směřující) ke Kristu.
4Neboť jestli ten, kdo přichází, hlásá jiného Ježíše, kterého jsme nehlásali, aneb přijímáte-li jiného ducha, kterého jste nepřijali, aneb jiné evangelium, kterého jste neobdrželi, (to) jste to pěkně snášeli.
5Neboť myslím, že jsem nezůstal v ničem za těmi nadapoštoly;
6a jsem-li nevycvičen v řeči, přece ne v poznání, nýbrž v každé příčině stali jsme se vám zjevni ve všech věcech.
7Aneb-li jsem se dopustil hříchu sám se pokořuje, abyste vy byli povýšeni, že totiž zadarmo jsem vám kázal evangelium Boží?
8Jiné obce církevní jsem oloupil, přijav (od nich) plat, abych vám sloužil,
9a když jsa u vás upadl jsem v nedostatek, nikomu jsem nebyl na obtíž; neboť čeho se mi nedostávalo, doplnili bratři, kteří přišli z Macedonie, a v každé příčině jsem se chránil, abych vám nebyl obtížný, a (i dále) chránit se budu.
10(Tak jistě jako) jest ve mně pravda Kristova, tato chlouba nepřekazí se pro mne v krajinách achajských.
11Proč? Že vás nemiluji? Bůh to ví.
12Ale co činím, to také činiti budu, abych odňal podnět těm, kteří chtějí (míti) podnět, aby v tom, čím se chlubí, byli shledáni jako my.
13Neboť lidé takoví jsou apoštolé nepraví, pracovníci lstiví, přepodobujíce se v apoštoly Kristovy.
14A není divu; neboť i satan se přepodobuje v anděla světla.
15Není to tedy nic zvláštního, jestli také služebníci jeho se přepodobují, jako (by byli) služebníky spravedlnosti; jejich konec bude podle skutků jejich.
16Opět pravím: Nikdo mě neměj za nemoudrého, sic jinak i jako nemoudrého mě přijměte, abych také já se trochu pochlubil.
17Co mluvím v této příčině chlouby, nemluvím podle Pána, nýbrž jako v nemoudrosti.
18Poněvadž mnozí se chlubí podle těla, i já se pochlubím.
19Vždyť rádi snášíte nemoudré, sami jsouce moudří;
20snášíte totiž, jestli vás někdo v porobu vrhá, jestli vás kdo stravuje, jestli vás kdo jímá, jestli kdo (nad vás) se vypíná, jestli vás někdo bije v tvář.
21Ke svému zahanbeni vyznávám, že (v té věci) byli jsme jaksi slabí. Ale v čem kdo se osměluje (chlubiti), v nemoudrosti pravím, v tom osměluji se (chlubiti) i já.
22Hebreji-li jsou? Já také. Israelity jsou? Já také. Potomstvem Abrahámovým jsou? Já také.
23Služebníky Kristovými jsou? Jako nesmyslný pravím: Já více. V prácech (jsem býval) přehojně, ve vězeních přehojně, v ranách nad míru, v nebezpečenství smrti častokrát.
24Od židů pětkrát jsem dostal čtyřicet ran bez jedné,
25třikrát jsem byl metlami mrskán, jednou jsem byl kamenován, třikráte jsem se ztroskotal, noc a den byl jsem v hlubokosti mořské,
26na cestách často, v nebezpečenstvích na řekách, v nebezpečenstvích od lotrů, v nebezpečenstvích od lidí svého národa, v nebezpečenstvích od pohanů, v nebezpečenstvích v městě, v nebezpečenstvích na poušti, v nebezpečenstvích na moři, v nebezpečenstvích mezi nepravými bratry,
27v práci a námaze, v nočních bděních často, v hladě a žízni, v postech často, v zimě a nahotě.
28(K tomu přistupuje) mimo jiné denní nával ke mně, péče o všecky církve.
29Kdo jest sláb, abych já nebyl sláb (také)? Kdo se pohoršuje, abych já nehořel?
30Mám-li se chlubiti, budu se chlubiti tím, co se vztahuje k mé slabosti.
31Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, jenž jest veleben na věky, ví, že nelžu.
32V Damašku etrarcha krále Arety ostříhal města Damašku, aby mě zajal, a oknem jsem byl spuštěn v koši skrze hradbu a tak jsem ušel rukám jeho.