1Pavel, apoštol Ježíše Krista (povolaný) skrze vůli Boží, a bratr Timoteus církvi, která jest v Korintě, a všem věřícím, kteří jsou po celé Acháji:
2Milost vám a pokoj od Boha, Otce našeho, a od Pána Ježíše Krista.
3Veleben budiž Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy,
4jenž nás potěšuje ve všelikém soužení našem, abychom mohli těšiti ty, kteří jsou ve všelikém soužení, (a to) útěchou, kterou my sami býváme potěšováni od Boha.
5Neboť jako utrpení Kristova plynou hojně na nás, tak hojná jest skrze Krista i útěcha naše.
6Avšak buďto že jsme souženi, (děje se to) pro vaši útěchu a spásu, aneb jsme potěšováni, (jest to) pro vaši útěchu, která se jeví působivou ve snášení týchž utrpení, jež také my trpíme.
7A (tak) pevná jest naše naděje o vás, neboť víme, že jako jste s námi účastni utrpení, tak (budete účastni) i naší útěchy.
8Nechceme, bratří, abyste nevěděli o soužení našem, které se (nám) přihodilo v Asii, že jsme (totiž) nesmírně nad svojí sílu byli stiženi, takže jsme ztratili naději i o životě.
9Ano sami v sobě měli jsme výrok smrti, abychom nespoléhali na sebe, nýbrž na Boha, Křisitele mrtvých,
10jenž z tak velikého nebezpečenství smrti nás vytrhl a vytrhuje, v něhož doufáme, že také ještě vytrhne,
11ježto také vy spolupůsobíte pro nás modlitbou, aby z mnoha úst vzdaly se za nás díky z milosti nám udělené skrze mnohé.
12Neboť to jest naše chlouba: svědectví našeho svědomí, že ve prostnosti a čistotě Boží, nikoli v moudrosti tělesné, nýbrž v milosti Boží jsme život vedli na tom světě, zvláště u vás.
13Nepíšemeť zajisté vám nic jiného, nežli jste četli a poznali; doufám však, že až do konce budete znáti,
14jakož jste také poznali nás z části, totiž že jsme vaší chloubou, jako i vy naší v den Pána našeho Ježíše Krista.
15A v této důvěře chtěl jsem prve k vám přijíti, abyste měli milost druhou,
16a vámi projíti do Macedonie a opět z Macedonie přijíti k vám a od vás dáti se doprovoditi do Judska.
17To tedy chtěje jednal jsem lehkovážně? Aneb snad podle těla zamýšlím to, co zamýšlím, tak aby bylo při mně ano i ne?
18Věrný však jest Bůh, že slovo naše k vám není ano i ne.
19Neboť Syn Boží, Ježíš Kristus, kterého jsme mezi vámi hlásali my, totiž já a Silván a Timoteus, nestal se ano i ne, nýbrž ano bylo v něm.
20Všecka totiž zaslíbení Boží (stala se) v něm ano; proto také skrze něho (zaznívá) amen Bohu ke slávě skrze nás.
21Ten pak, jenž nás utvrzuje s vámi ke Kristu a nás pomazal, jest Bůh,
22kterýž také si nás poznamenal a dal závdavek Ducha v srdce naše.
23Já pak Boha vzývám zá svědka na svou duši, že ze šetrnosti k vám jsem nepřišel již do Korintu, nikoli že bychom byli pány vaší víry, nýbrž že jsme spolupůsobci vaší radosti; neboť vírou stojíte pevně.