1Sami zajisté víte, bratři, že náš příchod k vám nebyl prázdný,
2nýbrž, ačkoliv jsme, jak víte, prve trpěli a pohaněni byli ve Filippech, přece jsme se vzmužili v Bohu našem hlásati vám evangelium Boží při mnohém zápase.
3Neboť napomínání naše není z bludu, ani z nekalosti, ani z podvodu,
4nýbrž tak mluvíme, jak jsme osvědčeni od Boha, aby se nám svěřilo evangelium, ne jako takoví, kteří se zalibují lidem, nýbrž Bohu, jenž zkoumá srdce naše.
5Nikdy zajisté neužili jsme řeči pochlebné, jak víte, ani záminky lakomství, Bůh je svědek,
6ani jsme nehledali slávy lidské, ani od vás, ani od jiných,
7ačkoli jsme jako apoštolé Kristovi mohli býti na obtíž, nýbrž stali jsme se maličkými mezi vámi. Jako když matka chová dítky své,
8tak toužíce po vás byli jsme hotovi sděliti s vámi nejen evangelium Boží, nýbrž i sebe samy, protože jste se nám stali milými.
9Pamatujete se zajisté, bratři na naši práci a námahu; ve dne i v noci pracujíce, abychom neobtížili nikoho z vás, kázali jsme vám evangelium Boží.
10Vy jste svědky, i Bůh, jak svatě a spravedlivě a bez úhony jsme se měli k vám, kteří jste uvěřili,
11jakož víte, kterak jsme jednoho každého z vás jako otec dítky své
12napomínali a povzbuzovali a zapřísahali, abyste žili hodně toho Boha, který vás povolal do svého království a své slávy.
13Proto také my děkujeme Bohu bez ustání, že obdrževše od nás slovo evangelia Božího, přijali jste je nikoli jako slovo lidské, nýbrž jakož jest v pravdě, jako slovo Boží, jež také působivým se jeví ve vás, kteří věříte.
14Neboť vy, bratři, stali jste se následovníky církví Božích, které jsou v Judsku v Kristu Ježíši; totéž zajisté utrpěli jste od svých soukmenovců, jako i oni od židů,
15kteří i Pána Ježíše zabili, i proroky, a nás pronásledovali, a Bohu se nezalibují a všem lidem se staví na odpor,
16bráníce nám kázati pohanům, by spasení byli, aby jen stále naplňovali míru hříchů svých; přišel však na ně hněv Boží k vrcholu.
17My však, bratři, byvše odloučeni od vás na krátkou dobu tělem, nikoli srdcem, - usilovali jsme tím více spatřiti tvář vaší s tužbou velikou.
18Proto jsme chtěli přijítí k vám, totiž já, Pavel, a to ne jednou, nýbrž opětně, ale satan překazil nám to.
19Neboť kdo jest naší nadějí, naší radostí neb korunou chlouby, ne-li také vy, před Pánem naším Ježíšem Kristem při jeho příchodě?
20Vy jste skutečně naší slávou i radostí.