1Odložíce tedy veškerou zlobu a všecku lesť i pokrytství, a závist a všecko utrhání,
2jakožto dítky novorozené požadujte mléka duchovního, čistého, abyste jím vyrostli ke spáse,
3ježto jste okusili, jak dobrotivý jest Pán.
4K němu přistupujíce, kameni to živému, jenž byl od lidí zavržen, od Boha však vyvolen a poctěn,
5také sami jako kameny živé se (na něm) vzděláváte v dům duchovní, v kněžstvo svaté, abyste podávali duchovní oběti příjemné Bohu skrze Ježíše Krista.
6Proto v Písmě stojí: „Hle, já položím na Sionu kámen úhelný, vyvolený, ctěný, a kdo v něj uvěří, nebude zahanben“.
7Vám tedy, kdo věříte, jest ctí, těm však, kteří nevěří, jest „kamenem, který stavitelé zavrhli; právě ten stal se kamenem úhelným,
8a (to) kamenem nárazu a skalou pádu“; oni narážejí, slovu nevěříce; k tomu též jsou ustanoveni.
9Vy však jste rodem vyvoleným, královským kněžstvem, národem svatým, lidem vlastnickým, abyste zvěstovali vznešené vlastnosti toho, jenž z temnosti vás povolal ku podivnému světlu svému,
10kteří jste někdy byli ne lidem, nyní však jste lidem Božím, kteří jste (někdy) byli bez milosrdenství, nyní však jste milosrdenství došli.
11Miláčkové, napomínám vás, abyste jakožto cizinci a poutníci zdržovali se tělesných žádostí, ježto ony bojují proti duši;
12veďte život dobrý mezi pohany, aby v tom, v čem vám nyní utrhají jako zločincům, pro dobré skutky vaše, pozorujíce je, velebili Boha v den navštívení.
13Poddáni buďte všelikému zřízení lidskému pro Boha, buďto králi jako (pánu) nejvyššímu,
14aneb vladařům jakožto těm, kteří jsou posláni od něho ku potrestání zločinců a k pochvale dobrých;
15neboť tak jest vůle Boží, abyste dobře činíce umlčovali nevědomost lidí nerozumných;
16jako svobodní, a ne jako lidé, kteří svobodu mají za zástěru zloby, nýbrž jako služebníci Boží.
17Všecky ctěte, bratrstvo milujte. Boha se bojte, krále v uctivosti mějte.
18Služebníci, poddáni buďte ve vší bázni pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i zlým.
19To zajisté jest milost, jestli někdo ze svědomitosti k Bohu snáší útrapy, trpě nespravedlivě.
20Neboť jaká jest to sláva, jestliže prohřešujíce se rány snášíte? Ale jestli dobře činíce trpíte a (to) snášíte, to jest milost u Boha.
21Neboť k tomu jste povoláni, ježto i Kristus trpěl za vás, zůstavuje vám příklad, abyste následovali šlépějí jeho.
22On hříchu neučinil, aniž se nalezla lesť v ústech jeho;
23když mu spílali, nespílal v odvetu; když trpěl, nehrozil, nýbrž odevzdával (se) tomu, jenž soudí spravedlivě.
24On vznesl naše hříchy sám na svém těle na dřevo, abychom odumrouce hříchům, žili spravedlnosti; jeho zsinalostí byli jste uzdraveni.
25Neboť byli jste jako ovce bloudící, ale nyní jste se obrátili ku pastýři a biskupu duší svých.