11-3 Jednoho dne řekla Rút Noemi: "Půjdu dnes na pole sbírat klasy, které ženci zapomněli na zemi. Snad najdu pole někoho, kdo mi to dovolí." Noemi souhlasila a Rút si shodou okolností vybrala pole, které patřilo příbuznému Noemi z manželovy strany - Bóazovi, jenž byl bohatým a váženým mužem.
2***
3***
44-5 Když Rút sbírala zapomenuté klasy, přišel Bóaz z města dohlédnout, jak pokračuje sklizeň. Své žence pozdravil: "Hospodin s vámi!" Oni mu odpověděli: "Ať ti žehná Hospodin!" Pak se zeptal svého služebníka, který dozíral na práci, komu patří ta dívka a odkud přišla.
5***
6Nato mu služebník odpověděl: "To je ta dívka, která se vrátila s Noemi z Moábské země.
7Ráno přišla a zeptala se mě, jestli smí paběrkovat mezi snopy za našimi ženci. Od té doby je zde a neustále sbírá. Jen jednou si na chvilku ve stínu odpočinula."
8Potom Bóaz přistoupil k Rút a oslovil ji: "Poslouchej dobře, moje dítě. Nechoď sbírat na jiné pole, ale zůstaň zde v blízkosti mých služebných.
9Pozorně sleduj, kde právě sklízejí, a tam pak běž i ty. Poručil jsem všem svým služebníkům, aby tě neobtěžovali. Když budeš mít žízeň, klidně jdi a napij se vody z nádob, které moji služebníci naplnili."
10Když to Rút všechno slyšela, poklonila se před Bóazem až k zemi a otázala se ho: "Čemu vděčím za takovou přízeň, již jsem u tebe nalezla, ačkoliv jsem cizinka?"
11Na to jí Bóaz odpověděl: "Doslechl jsem se o všem, co jsi učinila pro svou tchyni po smrti tvého manžela, a také o tom, že jsi neváhala opustit svou rodinu a zemi a odešla jsi do úplně cizí země mezi lidi, které jsi dříve neznala.
12Buď Hospodinem bohatě odměněna za tyto laskavé skutky a ať ti Bůh Izraele, u něhož hledáš úkryt, žehná."
13Rút odpověděla: "Ani netušíš, jak jsi mne svým jednáním potěšil. Přestože jsem méně, než kterákoliv z tvých služebných, nakládáš se mnou tak laskavě. Kéž bych se mohla i nadále těšit tvé přízni."
14Bóaz se k Rút choval skutečně velmi laskavě. V poledne ji dokonce pozval ke společnému obědu se svými ženci. Když si k nim přisedla, nabídl jí tak bohatou porci praženého zrní, že jí ještě zůstalo.
1515-16 Když po obědě Rút vstala, aby pokračovala ve sbírání, přikázal Bóaz svým služebníkům, aby ji neodháněli, dokonce ani když bude sbírat kolem snopů, ale naopak, aby pro ni nějaké klasy schválně upouštěli na zem.
16***
17Rút celý den pilně pracovala, a když potom večer vymlátila vše, co shromáždila, bylo z toho asi 36 litrů ječmene.
18Když jej přinesla domů a navíc své tchyni dala jídlo, které jí zůstalo od oběda, Noemi se překvapeně otázala:
19"Nevěřím svým očím! Řekni mi prosím, kde jsi jenom dnes sbírala? Ale ať už to pole patří komukoliv, ať mu Hospodin za jeho laskavost bohatě odplatí." "Muž, u něhož jsem dnes pracovala, se jmenuje Bóaz," odpověděla Rút.
20Jakmile to Noemi uslyšela, radostně zvolala: "Nechť je Hospodin požehnaný, že neopouští ty, kdo jsou mu věrni. Laskavě jednal s tebou a projevil i úctu tvému zesnulému manželovi. Vždyť ten muž je náš blízký příbuzný a zastánce."
21Nato Rút pokračovala: "Je tak dobrý, že mi dokonce nabídl, abych na jeho polích sbírala, dokud nesklidí všechnu úrodu."
22"To je dobře," odpověděla Noemi, "jen ho pěkně poslechni a zůstaň s jeho služebníky. Bude to pro tebe daleko bezpečnější, než na cizím poli."
23Rút tedy poslechla a až do konce sklizně ječmene a pšenice paběrkovala jen na Bóazových polích. Bydlela však u své tchyně.