Ruth 1
1 1-2 (V časech, kdy v Izraeli vládli soudcové, postihl zemi krutý hladomor.) To byl důvod, proč jeden muž z Efrajimského kmene jménem Elímelek odešel z judského Betléma a spolu se svou ženou Noemi a dvěma syny Machlónem a Kiljónem se přestěhovali do Moábské země a usadili se tam.
2 ***
3 Za nějakou dobu však Elímelek zemřel a jeho žena Noemi tak zůstala s oběma syny sama.
4 4-5 Ti se později oženili s moábskými dívkami Orpou a Rút, ale asi za deset let oba zemřeli a jejich matka tak zůstala bez manžela i bez synů.
5 ***
6 Proto se tenkrát Noemi rozhodla, že se spolu se svými snachami vrátí do Izraele, neboť se doslechla, že zlé časy hladomoru tam již pominuly a Hospodin opět Izraelcům dopřál bohatou úrodu a dostatek potravy.
7 Všechny tři tedy opustily Moáb a spolu se vydaly na cestu do judské země.
8 Cestou však Noemi změnila své rozhodnutí a vybídla obě své snachy: "Myslím, že byste se měly vrátit a zůstat u svých rodičů. Jděte, a ať vás Hospodin odmění za věrnost a oddanost, kterou jste projevovaly mým synům i mně,
9 9-10 a ať vám také oběma dopřeje nové šťastné manželství." Když je ale políbila na rozloučenou, obě se daly do usedavého pláče a prosili ji: "Nevrátíme se, chceme odejít s tebou ke tvému lidu."
10 ***
11 11-13 Noemi je ale znovu přemlouvala: "Skutečně, mé dcery, bude pro vás dobré, když se vrátíte. Co z toho budete mít, když půjdete se mnou? Vždyť já už sotva zplodím syny, které byste si mohly vzít za muže. A i kdybych přehlédla, že jsem na vdávání už příliš stará, kdybych se ihned vdala a porodila syny, chtěly byste snad zůstat bez manželů a čekat na ně, až dospějí? Nikoliv, mé dcery, už nyní mne převelice tíží, že díky trpkému údělu, jenž mne postihl, musíte trpět i vy."
12 ***
13 ***
14 Nato se všechny tři se opět rozplakaly. Potom Orpa svou tchyni Noemi políbila na rozloučenou a odešla. Avšak Rút ke své tchyni velmi lnula a stále neústupně trvala na tom, že Noemi neopustí.
15 "Podívej," řekla jí Noemi, "tvá švagrová se vrací ke své rodině a ke svým bohům. Běž za ní!"
16 Rút jí ale odvětila: "Nenaléhej prosím na mne, abych tě opustila a odešla. Chci tě následovat, ať půjdeš kamkoliv, a chci žít, kdekoliv budeš žít ty. Budu žít s tvým lidem a uctívat tvého Boha.
17 A když zemřu, chci být pochována tam, kde budeš odpočívat i ty. Jestli nás dvě rozdělí něco jiného než smrt, potom ať se mnou Hospodin naloží jakkoliv."
18 Po těchto slovech Noemi viděla, že Rút je skutečně pevně odhodlána ji následovat, a tak ji přestala dále přemlouvat.
19 Právě když začínala sklizeň ječmene, dorazily obě ženy do Betléma a zpráva o jejich příchodu se rychle roznesla po celém městě. "Je to skutečně Noemi, opravdu se vrátila?" ptali se s údivem všechny ženy. Avšak Noemi jim tenkrát řekla: "Nenazývejte mne už Noemi (to je Rozkošná), neboť nyní se ke mně lépe hodí jméno Mara (to je Trpká). Všemohoucí Bůh pro mne připravil trpký úděl. Když jsem odcházela, měla jsem vše a teď se vracím s prázdnou. Proč bych se tedy měla dál jmenovat Noemi, když mne Všemohoucí Hospodin postihl takovým nešťastným osudem?"