1(Davidův žalm na nápěv Mút labben)
2Volám ti "sláva!" celým srdcem, Pane, vypravuji o všech tvých zázracích.
3Mám radost, že jsem tvůj, a jásám, o tobě chci teď zpívat, Nejvyšší!
4Mí nepřátelé zpět jsou odraženi, padají, hynou, jen tě zahlédli.
5Mé pře ses ujal, spravedlivý Soudce,
6národy zmlkly, bezbožník už skončil, nikdo ho nevzpomene teď i na věky.
7Už dost se vyřádil, rozesel zkázu, města má v troskách, kdo je obnoví?
8Jen Bůh je Pánem až na věky věků, na soudnou stolici teď usedl,
9svět celý bude spravedlivě soudit, uslyší pravdu všecky národy.
10Skryje se v Bohu, každý utlačený, tam najde pomoc ve svém trápení.
11Kdo tebe poznal, v tebe doufá,Pane, vždycky tě hledá, není opuštěn.
12Zpívejte žalmy Pánu na Sijónu, hlásejte jeho činy do světa!
13Kdo prolil krev, před Bohem neobstojí, křik utlačených nepřeslechne Pán.
14Teď, Bože, prosím, skloň se také ke mně, pohleď, jak mnoho napáchali zla mí nenávistní, tvrdí nepřátelé. Umřel bych býval, nebýt ruky tvé!
15Však živ jsem, abych dále chválil tebe mezi tvým lidem v Jeruzalémě, ať každý radost má ze spásy tvé.
16Už kopali hrob pro nás nepřátelé, teď do té jámy sami upadli, roztáhli sítě - sami v nich však vězí.
17Všichni teď vidí: To učinil Bůh! Žít bez Boha je marné, nebezpečné. Zastav se každý, tiše přemýšlej!
18Do říše tmy směřují bezbožníci, na Boha zapomněl - teď zapomenut sám.
19Snad chudý jsi, když však pokorně věříš, Bůh, ten tě neopustí nikdy, tvé trápení nebude na věky.
20Už, Pane, přijď a podetni strom pýchy. zavolej k soudu svému celý svět!
21Kéž poznají tu pravou bázeň lidé, strach před Bohem, nejenom ze smrti.