Psalms 10
1 Proč opodál jen stojíš stále, Pane, a nepřicházíš ke mně v trápení?
2 Bezbožník z pýchy trápí bezmocného. Ať spadne sám do vlastní nástrahy,
3 proč má se chlubit svými choutkami, sobectví chválit, Boha urážet?
4 Je oslepený pýchou, proto říká: "Bůh nepozná nic, asi není doma."
5 A tomu posměvači všecko dál se daří, tvé soudy, Bože, jak by neplatily. Na protivníky dělá obličeje,
6 sám sobě říká: Mnou nic neotřese, má rodina má jistou budoucnost.
7 Nadávky, chytrost, lsti jsou slova jeho, jen trápí, lidem dělá starosti.
8 Číhá jak lupič ve městě i v lese, nevinné vraždí, chudé špehuje.
9 Jak lev svou kořist vyslídí a čeká, aby ji chytil, vtáhl do houští.
10 Plíží se, skočí, svoje drápy zatne, co proti němu zmohou ubozí?
11 Pořád si říká: "Bůh vše zapomene, snad zavřel oči, aby neviděl a od svých už se navždy odvrátil.“
12 Pojď na pomoc nám, Pane Bože silný, na ponížené své se rozpomeň!
13 Jak to, že bezbožník tak mluvit může, dovolíš mu, aby tě urážel? Že mu to projde, ujišťuje se.
14 Já vím, ty, Pane, všecko dobře vidíš, útlak i bolest přesně rozeznáš. Až dovrší se čas, tvá silná ruka zpupného ztrestá, zvedne sirotka.
15 Už přes paži ho uhoď, která loupí, vystav mu účet, který nesplatí.
16 Ty na věky jsi Králem veškerenstva, národy hynou, ty však zůstáváš.
17 Pokorných prosby slyšíš, Hospodine, své ucho nakláníš a ujišťuješ je,
18 že spravedlnost sirotkům svým zjednáš, a utrápené jednou vysvobodíš od nepoctivých, chtivých vladařů.