1(Pro sólového zpěváka při gitejském doprovodu. Žalm je věnován Kórachovým synům.)
2Byl nám vždy drahý a milý tvůj chrám, Bože náš, Pane všech zástupů!
3Nesmírně toužím jít zas po tvých nádvořích, tělem i nitrem vstříc živému Bohu.
4Vrabec si nalezl ve chrámu místo, vlaštovky hnízdí u oltářů Božích, své mladé krmí tam a opatrují, tak blízko tobě, Bože, můj Králi.
5Jak těm je dobře, kdo u tebe bydlí: dají se do zpěvu vždy ke tvé chvále.
6Šťastný je člověk, kdo u tebe hledá svou sílu, na cestu k tobě se vydal.
7Vyprahlým údolím jdou, a tam najdou studánky k napití, svlaží je deště.
8Jdou dále svěží, dáš novou jim sílu dojít až před Boha na horu Sijón.
9Pane můj, vládče všech zástupů země, modlitbu vyslyš mou, Jákobův Bože.
10Ochránče náš, když na nás se díváš, kéž vidíš tvář svého vyvoleného.
11Den, jenž jsem strávil ve tvém svatém chrámu, má větší cenu než tisíce jiných. Před prahem zůstat ve svatyni Boží je lepší než pocty u bezbožníků.
12Bůh štítem stal se nám, je naše slunce, přijal nás, nad námi smiloval se, zahrne dobrem toho, kdo se snaží žít před ním upřímně, bez přetvářky.
13Šťastný je člověk, jenž naději skládá v tebe jen, zástupů Hospodine!