1(Píseň pro Asafa) Do dědičné země tvého lidu, Bože, vtrhli útočníci ze všech národů, znesvětili tvůj chrám, špínou zanesli a Jeruzalém obrátili v trosky.
2Pobili zde tvoje věrné služebníky, jejich těla prostě ponechali supům, ostatky tvých věrných rozsápala zvěř.
3Potoky pod městem naplnili krví, pohřeb našim padlým nikdo nevystrojil.
4Dřívější sousedé se nám vysmívají, nadávky a posměch šíří o nás kolem.
5Jak to dlouho ještě bude trvat, Pane? Tvůj hněv nepohasne, docela nás spálí?
6Jak to, že jim trpíš tolik ukrutnosti? Nehlásí se k tobě, jen své krále znají, tvoje svaté jméno není u nich v úctě.
7Jákobovu zemi polykají chtivě, co se zelenalo, obrátili na poušť.
8Naše staré hříchy přestaň, prosím, trestat, slituj se a odpusť, jsme už vyčerpáni.
9Bože, zachránče náš, když nás vysvobodíš, tvoje jméno vzbudí zase novou úctu, odpuštění hříchů přidá ke tvé slávě.
10Proč si mají říkat nevěřící lidé: „Kdepak je ten mocný, jediný Bůh Židů?“ Jenom spravedlnost otevře jim oči, když je potrestáš za prolévání krve.
11Zajatci a vězni volají teď k tobě, zachovej nás mocně, vždyť jsme syny smrti!
12Proradným sousedům našim také odplať, když se smějí nám, tak zesměšňují tebe.
13Potom my, tví lidé, ovce, které paseš, nepřestanem chválit tvoje velké činy, budeš v úctě vždycky, ve všech generacích.