Psalms 78
1 (Asafova vyučující píseň) Lide můj, chci vás teď učit, Slyšte slova mojí písně.
2 Příběhy oživím dávné, moudrosti staré tu zazní.
3 Vzpomeneme známé věci, tradici, učení otců.
4 Jak oni nám, máme to předat svým dětem: o skutcích Božích, o divech, jež s námi činil, chvályhodných, mocných činech.
5 Zjevoval se Jákobovi, Izraelcům vydal Zákon. Ten máme předávat synům,
6 aby i potomci naši, všecko znali to a mohli svědectví předávat dále.
7 Kéž by uvěřili Bohu, nezapomněli na jeho činy, plnili a ctili Zákon.
8 Ať se vyhnou se chybám otců, vzdorovitým, umíněným, rozkolísaného srdce, nestálým ve víře v Boha.
9 Vzpomeňte, jak lučištníci efraimští utekli z bitvy.
10 Nedbali na Boží smlouvu, pohrdli zákonem jeho,
11 jako by neznali divy, jež viděly jejich oči.
12 Jako by nebyla svědkem egyptská krajina Sóan,
13 že Bůh sám rozpoltil moře, Izrael provedl středem, vody chránily je z boků.
14 Ve dne je oblakem vodil, za noci jim svítil ohněm.
15 Pukaly vyprahlé skály, z hlubiny tryskaly vody,
16 ze suchých hor tekly řeky, vody nabrali, co chtěli.
17 Přidali ale hřích k hříchu, v pusté poušti proti Bohu už zase mluvili vzdorně.
18 Pokoušeli svého Pána, troufale si vymýšleli, co by přáli mít k jídlu.
19 Bez úcty říkali Bohu: „Copak nám na poušti prostřeš?
20 Voda ze skály nám tekla, ale co chleba a maso?“
21 To bylo na Pána příliš, jeho hněv vzplanul jak oheň,
22 protože mu nevěřili v Bohu nehledali pomoc.
23 Přestože takoví byli, otevřel Pán svoje sýpky,
24 jako déšť pršela mana, chléb z nebeské obilnice,
25 jako na hostině mocných, směli jísti do sytosti.
26 Pak zadul východní vítr, k němu se připojil jižní,
27 přivály křepelek mračna, jak jindy oblaka písku.
28 Ptáci jim padali rovnou ke stanům, bylo jich mnoho.
29 Jedli a přejídali se, Pán jim dal, co hrdlo ráčí.
30 Ještě to nespolykali, zas něco jiného chtěli.
31 Hněv Boží zaplál a srazil, velmože, hrdiny pyšné.
32 Přes to vše hřešili dále nevěrou a pochybami.
33 Náhle je zaskočil konec, život jim mizel jak vánek. Tu všecky přepadla bázeň,
34 strach z toho, že je tak hubí. Ptali se po Boží vůli, po noci vzdoru hned ráno hledali opět Boha.
35 Říkali: „Byl naše skála, Hospodin, náš vykupitel.“
36 Často to byly jen řeči, slovíčka prázdná a lživá,
37 ve svém srdci nestáli při něm, smlouvě nezůstali věrní.
38 Bůh přesto znovu a znovu odpouštěl, nezahubil je, odvracel hněv svůj a svoje zklamání potlačoval.
39 Na mysli měl, že jsou tělo, vítr, co na chvíli vane.
40 Kolikrát na cestě pouští, trápili Boha svým vzdorem!
41 Nevděční znovu a znovu, výčitky na místo díků.
42 Svatého izraelského jako by neznali, který vysvobozoval je mocně ze spárů nepřítele.
43 Vždyť Boží znamení poznal i Egypt v okolí Sóan.
44 Řeky se změnily na krev, z bystřin se nemohli napít.
45 Pak přišly bodavé mouchy, záplava žab, které hnily.
46 Úrodu napadli brouci, kobylky zničily pole.
47 Révu jim otloukly kroupy, fíky jim na stromech zmrzly.
48 Dobytek kroupami trpěl, potom zas strašlivým horkem.
49 Poznali hněvivost Boží, přísné zakusili soudy, těžkost za těžkostí přišla, zásahy andělů zkázy.
50 Boží hněv vylil se z břehů, mnozí tam podlehli smrti morem kosil všecko živé.
51 Všecko prvorozené hyne, Egyptu zemřeli náhle dědicové jeho rodin.
52 Svůj lid však Bůh jako ovce vyvedl z Egypta na poušť.
53 Vedl je bezpečně mořem, kde zhynuli nepřátelé.
54 Až sem je dovedl, k hoře, na které teď chrám jeho stojí.
55 Národy z Kanánu vyhnal, rozdělil tuto zem kmenům, Izrael dnes tady bydlí.
56 Ten ale nebyl mu vděčný, vzdoroval, odmítal Zákon, nejvyššího Boha nectil,
57 toulal se a odpadával tak, jako otcové jejich. Byl jako luk, jenž se zkřivil a šípy zanáší jinam.
58 Pohanské oltáře spravil, modlami urážel Boha.
59 Tak Boží žárlivost vzplála, Izrael zprotivil se mu.
60 Opustil svatyni v Šílu, nebydlil už mezi nimi.
61 Přestal už Izrael chránit, vydal ho na pospas lidem.
62 Na dědice své se hněvá, prohrávají své bitvy,
63 žár válek požírá chlapce, nevěsty čekají marně.
64 I kněží v té vřavě hynou, vdovám už vyschly i slzy.
65 Zdálo se, že náš Bůh usnul, jak bojovník zmožený vínem.
66 Ale už vstává a nepříteli do týla vpadl a ničil.
67 Josefův kmen Bůh už nechce, nebude vládnout nám Efraim.
68 Judu si Hospodin vybral, Sijón si zamiloval,
69 postavit chrám si tam nechal; ta bude na zemi navždy svědčit, že Bůh sídlí v nebi.
70 Davida za krále zvolil, prostého pastýře ovcí.
71 Izrael dal mu do péče, dědice po Jákobovi.
72 On upřímně miloval stádo, vedl je dobře a věrně.