1(Davidův žalm pro sólový zpěv).
2Povstane Bůh a jeho nepřátelé se rozprchnou, na útěk se dají ti, kdo ho nenávidí.
3Vyvanou jako dým. Jako se taví vosk v ohni, tak zhynou před Bohem ti, kdo působí zlo.
4Ale spravedliví se rozveselí, jásavě budou Boha chválit, radostí poskakovat.
5Zpívejte Bohu, chvalte jeho jméno, připravte cestu tomu, kdo přichází shůry. Hospodin je jeho jméno - radujte se z jeho přítomnosti.
6Bůh, který přebývá na svatém místě, je otcem sirotkům a ochráncem vdov.
7Osamělým poskytuje rodinu, vězňům dává svobodu a pomáhá jim k pokojnému životu, ale vzpurné vykazuje na vyprahlá místa.
8Bože, když jsi pouští vedl svůj lid,
9v tvé přítomnosti se otřásala země, zastřelo se nebe i hora Sinaj.
10Hojným deštěm jsi skrápěl svůj lid a posiloval ho, když umdléval.
11Tvůj houfeček se usadil v zemi, kterou jsi mu připravil. Bože, jak dobrotivě se staráš o poníženého.
12Bůh Panovník vyřkl své slovo a veliký zástup žen zvěstoval radostnou novinu:
13Králové i se svými vojsky o překot utíkali, a ženy, které zůstaly doma se dělily o kořist.
14Ač jste museli tábořit mezi začouzenými kotly, jste jako holubice s postříbřenými křídly a brky z ryzího zlata.
15Když Bůh rozprášil nepřátele, zmizeli rychle jako sníh z hory Salmón.
16Mohutné horstvo je Bášan, samý horský štít. Horou pohanských bohů je hora Bášan.
17Proč se, vy hory, s nevolí díváte na horu Sinaj, kde se zalíbilo Bohu přebývat navěky?
18Bůh ve své moci, provázen nesčíslným množstvím nebeských vozů, vedl svůj lid z hory Sinaj na horu Sion, místo své svatyně.
19Bože, vstoupil jsi na posvátné místo a s tebou ti, kdo bývali otroky, které jsi přijal jako vzácný dar. I vzpurné jsi přiměl, aby šli s námi.
20Požehnaný Pán, který den po dni nadlehčuje naše břemena. Bůh je naše spása!
21On je Bohem, který nás svou mocí zachraňuje a vyvádí ze smrti.
22On potře hlavu nepřátel, těch, kteří se brodí v hříchu.
23Bůh řekl: vyvedu svůj lid z pohanského Bášanu, jako jsem je vyvedl z hlubin moře.
24Nepřátele stihne drtivá porážka, psi budou lízat jejich krev.
25Viděli jsme, že Bůh vešel do své svatyně jako Král.
26V triumfálním průvodu šli napřed zpěváci, pak hudebníci a mezi nimi dívky s tamburinami.
27V shromážděních dobrořečte Pánu Bohu vy, kdo patříte k jeho lidu.
28V čele půjde nejmenší rod ze všech rodů, Benjamin, a pak teprve kmeny ostatní. Tak zní Boží příkaz!
29Tys nás, Bože, obdařil silou. Co jsi mezi námi již vykonal, potvrď,
30ze svého chrámu nad Jeruzalémem, do něhož i králové budou přinášet své dary.
31Oboř se na válečníky, na kruté mocipány a nespoutané vojáky, kteří se pyšní každým kouskem kořisti. Rozežeň lidi chtivé válek!
32Velmožové z Egypta přijdou a přinesou ti dary. Etiopie vztáhne ruce vstříc k Bohu.
33Zpívejte Hospodinu, vy království země, oslavujte Boha písněmi.
34Zpívejte tomu, kdo vládne od věčnosti, jehož slovo se mocně ozývá i dnes.
35Přiznejte Bohu moc, kterou dokazoval svému lidu Jeho všemohoucnost sahá do nejvyšších oblaků.
36Bůh svou svatostí vzbuzuje bázeň, dává svému lidu sílu a moc. Požehnaný Bůh!