1Další Davidova pamětní píseň pro sólový hlas na nápěv „Nevyhlazuj“. Připomínka toho, jak musel David před Saulem prchnout ze svého domu oknem.)
2Zbav mě, prosím, Bože, těch mých protivníků, buď mi pevnou tvrzí proti nim!
3Vysvoboď mne od těch, kdo jsou schopni všeho, nedej, aby prolili mou krev.
4Podívej se na ně nástrahy mi strojí, nejsem vinen — přesto po mně jdou.
5Spojují se k tomu, aby zakročili, proti mně, ač já jsem bez viny.
6Hospodine, Bože, Pane Izraele, trestej ty kdo nenávidí nás. Neměj slitování, nemají ho také, ničemnosti tropí bez zábran.
7K večeru se plíží, vyjí jako vlci, kolem hradeb města běhají.
8Jejich ostrý jazyk zraňuje jak mečem, myslí si, že Bůh to neslyší.
9Ty se jim však, Bože, směješ — dobře slyšíš všecky, kdo tě uznat nechtějí.
10Moje věčná sílo, budu se tě držet, Bože, nedobytný hrade můj.
11Můj Bůh milosrdný přede mnou jde stále, konec nepřátel svých uvidím.
12Neznič všechny, Pane, aby tvoji lidé znali, před kým jsi nás ochránil. Nedej zlým však klidu, zmítej jimi mocně, poraz je svým štítem, Pane náš.
13Jedem svého slova, svojí vlastní kletbou, ať jsou zasaženi v pýše své.
14Skoncuj v rozhněvání, skoncuj s nimi, Pane, který vládneš nám i dálavám.
15Ať se znovu plíží, vyjí jako vlci, kolem městských hradeb běhají,
16potravu si shání, ale často marně, spát jdou s prázdným, lačným žaludkem.
17Já však budu zpívat o tvé mocné síle, lásku tvoji ráno vyzpívám. Hradem nedobytným, útočištným městem, Bože, jsi mně v době soužení.
18Ty jsi zdroj mé síly, pevnost nedobytná, Bůh můj milosrdný, Hospodin.