Psalms 56
1 (Davidova pamětní „Píseň zaplašené holubice“, vzpomínka na to jak byl v zajetí Pelištejců v Gátu)
2 Na pomoc, Bože můj! Dupají po mně, vojáci na paty šlapou mi teď.
3 Zničit mě hodlají mí nepřátelé, mám jich už tolik, že nepočítám.
4 Každý den děsí mne, na ostří nože kolísám — na Boha spoléhám jen,
5 na Boha, kterému žalmy své zpívám, naději skládám v něm, odkládám strach. Člověče, tebe já měl bych se bát?
6 Překroutí ovšem, co řekl jsem jinak, přejí mi nejhorší, co může být.
7 Radí se, číhají, sledují stopy, nežli mne zabijí, nemají klid.
8 Uniknout necháš je soudu a trestu? Sraz je svým hněvem, můj Hospodine!
9 Jen ty znáš trápení vyhnanství mého, sčítáš mé slzy a všecky je máš.
10 Na útěk jednou se lidé ti dají, já vyznám: Bože, jsi po boku mém.
11 Na Boha, kterému žalmy své zpívám, spoléhám, slovo své vyplní dnes.
12 Naději skládám v něm, odkládám bázeň. Člověče tebe já měl bych se bát?
13 Také já sliby své Bohu pak splním, chvála má zazvučí nad obětí.
14 Vyvedl jsi mne dnes z náruče smrti, nohy mé uchránil od pasti zlé. Před tebou půjdu dál cestami svými, života světlo mi rozsvítíš zas.