1(Tuto píseň ať zpívají strážci chrámové brány.)
2Jak jelen hledá studánku v čas sucha, tak duše má jen tebe hledá, Bože můj.
3To, co je chladný doušek pro žíznivé tělo, je pro mé nitro Bůh, můj živý Pán. Mohu jít domů, být mu zase blízko?
4Co jsem se natrápil a napolykal slzí, když lidé říkali: „Tvůj Bůh tě opustil.“
5Jen vzpomínky mně zbyly, pálí v srdci, jak chodíval jsem s poutníky do chrámu, a vedl jsem je, zpíval s nimi, jásal; to bylo halasu, když slavili jsme svátky!
6Proč naříkáš a vzpomínkami trápíš, proč zarmoucená jsi teď moje duše? Jen čekej na Boha, on na pomoc ti přijde, a ještě zazpíváš mu zvučnou píseň chval!
7Dnes, Bože můj, je ve mně ještě smutek: Na kopci sedím, kolem jenom pouště, na vznosný Hermón nepohlédnu ani, má touha letí, Pane, na tvou horu.
8Jsem jako ten, kdo místo doušku vody do moře spadl, vlnami je zmítán, tvé hlubiny mne, Bože, pohltí…
9Však nepřestávám věřit, že noc hrůzy skončí a znovu vyjde slunce milosrdenství! Ve dne i v noci budu opět zpívat, ty dáš i písničku a modlitbu mou přijmeš.
10Můj Bůh je silná spolehlivá skála, a proto z bolesti své k němu zavolám: „Tys na mne zapomněl, že chodím sevřen v srdci a nepřítel mne svírá ze všech stran?“
11Jak kostižer mě hlodá jejich posměch a stálé rýpání: „Tvůj Bůh tě opustil.“
12Proč naříkáš a vzpomínkami trápíš, proč zarmoucená jsi teď moje duše? Jen čekej na Boha, on na pomoc ti přijde, a ještě zazpíváš: „Můj Zachránce je Bůh!“