Psalms 42
1 (Tuto píseň ať zpívají strážci chrámové brány.)
2 Jak jelen hledá studánku v čas sucha, tak duše má jen tebe hledá, Bože můj.
3 To, co je chladný doušek pro žíznivé tělo, je pro mé nitro Bůh, můj živý Pán. Mohu jít domů, být mu zase blízko?
4 Co jsem se natrápil a napolykal slzí, když lidé říkali: „Tvůj Bůh tě opustil.“
5 Jen vzpomínky mně zbyly, pálí v srdci, jak chodíval jsem s poutníky do chrámu, a vedl jsem je, zpíval s nimi, jásal; to bylo halasu, když slavili jsme svátky!
6 Proč naříkáš a vzpomínkami trápíš, proč zarmoucená jsi teď moje duše? Jen čekej na Boha, on na pomoc ti přijde, a ještě zazpíváš mu zvučnou píseň chval!
7 Dnes, Bože můj, je ve mně ještě smutek: Na kopci sedím, kolem jenom pouště, na vznosný Hermón nepohlédnu ani, má touha letí, Pane, na tvou horu.
8 Jsem jako ten, kdo místo doušku vody do moře spadl, vlnami je zmítán, tvé hlubiny mne, Bože, pohltí…
9 Však nepřestávám věřit, že noc hrůzy skončí a znovu vyjde slunce milosrdenství! Ve dne i v noci budu opět zpívat, ty dáš i písničku a modlitbu mou přijmeš.
10 Můj Bůh je silná spolehlivá skála, a proto z bolesti své k němu zavolám: „Tys na mne zapomněl, že chodím sevřen v srdci a nepřítel mne svírá ze všech stran?“
11 Jak kostižer mě hlodá jejich posměch a stálé rýpání: „Tvůj Bůh tě opustil.“
12 Proč naříkáš a vzpomínkami trápíš, proč zarmoucená jsi teď moje duše? Jen čekej na Boha, on na pomoc ti přijde, a ještě zazpíváš: „Můj Zachránce je Bůh!“