1Žalm Davidův pro předního zpěváka, Božího služebníka.
2Bezbožný vzpurně říká, že má z Boha pro strach uděláno.
3Přesvědčuje sám sebe, že si smí, až do zvrácenosti, dovolit všechno.
4Jeho slova jsou nestydatá a prolhaná, nenechá se poučit, co je dobré.
5I na lůžku si vymýšlí ničemnosti, vyhledává špatné cesty, neštítí se zlého.
6Bože, až do nebe láska tvá, až do nejvyšších oblaků tvá věrnost.
7Tvoje spravedlnost jako nejvyšší hory, soudy tvé jako největší hlubiny. Na zřeteli máš lidi i zvířata.
8Jak úžasná je tvá slitovná láska, Bože. Lidé se k ní utíkají jako do stínu tvých křídel.
9Ty je sytíš svým požehnáním, dáváš jim pít z potoka svého potěšení,
10protože,ty, Bože, jsi pramenem života a v tvém světle vidíme světlo.
11Rozprostři svoji neměnnou lásku na ty, kdo tě znají a pravdu svou na upřímné srdcem.
12Nechť na mne nedotírá noha zpupných a kéž ze mne ruka ukrutníka nedělá štvance.
13Jednou padnou pachatelé zla a nepovstanou více!