1(David na útěku před Saulem se chce ukrýt u pelištejského krále Akíše. Ze strachu předstírá pomatenost. Není však přijat a ubírá se dál).
2V každém čase chci Bohu dobrořečit, vždy ho budou ústa má chválit.
3Bohem se bude chlubit duše má. Když to uslyší ponížení, povzbudí je to.
4Se mnou budou oslavovat Boha a společně budeme vyvyšovat jeho jméno.
5Na Boha jsem se obracel, slyšel mne a vyprostil mě ze všeho, čeho jsem se lekal.
6Tvář každého, kdo se na něho obrátí se rozjasní a nemusí se rdít studem.
7Lidé řeknou: pohleďte, tento ponížený volal a Bůh ho ze všech jeho úzkostí vysvobodil.
8Vojensky obstupuje anděl Boží ty, kdo se k Bohu modlí a zastává se jich.
9Přesvědčte se sami, jak dobrý je Bůh. Blaze každému, kdo se k němu utíká.
10Vy, kdo v Boha věříte, chovejte se k němu s posvátnou úctou, protože takoví nemívají nedostatek v ničem dobrém.
11Lvíčata strádají a hladovějí, ale ti, kdo mají Boha v úctě, nepostrádají nic dobrého.
12Pojďte děti, dejte na mne, chci vás naučit mít úctu k Bohu.
13Jak si má počínat člověk, který má rád život a jeho dary?
14Ať si dá pozor na svůj jazyk, aby mluvil pravdu a nerozséval zlo.
15Odvrať se od zlého, konej dobro, vyhledávej pokoj a zasazuj se o něj!
16Oči Hospodinovy hledí pozorně na ty, kdo v něho věří a jeho uši slyší volání o pomoc.
17Boží hněvivá tvář se obrací proti pachatelům zla, aby je, i památku jejich jména odsoudil.
18Bůh slyší a vysvobozuje ze všech úzkostí ty, kdo k němu volají.
19Blízko je Bůh těm, kdo jsou zkrušeni v srdci a zachraňuje ty, jejichž duch je zdeptán.
20Mnohá trápení potkávají věřícího, ale Bůh ho ze všech vytrhuje.
21Střeží každou kost v jeho těle a žádná nebývá zlámána.
22Bezbožného zahubí jeho vlastní činy a ti, kdo nenávidí spravedlivého, budou odsouzeni.
23Bůh vykoupí duše svých služebníků a ten, kdo v Bohu našel své útočiště, nebude odsouzen.