1(Vyučující Davidův žalm) Vzácný v Božích očích je člověk, jemuž jsou odpuštěny viny a přikryty hříchy.
2Šťastný člověk, kterému už Bůh nepočítá nepravosti a v jehož srdci není klamu.
3Když jsem já skrýval svůj hřích, prahly ve mně kosti mé a celé dny jsem pronaříkal.
4Ve dne i v noci na mne těžce doléhala spravedlivá ruka tvá, Bože, a svěžest má se vytratila jak v letním žáru.
5Proto jsem ti, Bože, přiznal svůj hřích a odkryl před tebou své špatnosti. Řekl jsem: Vyznám se Bohu ze svých hříchů! A tys mi odpustil a sňal ze mne mé špatnosti a hříchy!
6A proto ať se každý věřící k tobě modlí, dokud je čas tě nalézt; dříve, než nadejde den soudu. Vody soudu k němu nedosáhnou.
7Ty jsi skrýše má, zbavíš mě trápení, mé srdce naplníš písní z vítězství.
8Bůh říká: Dám ti prozíravost a poučím tě o cestě, kterou půjdeš, budu ti radit, mé oči tě budou provázet.
9Nebuďte jankovití jako kůň nebo mezek, které je třeba zkrotit ohlávkou a uzdou, aby neublížili.
10Mnoho zbytečných bolestí zakouší bezbožný, ale Boží laskavost obklopí toho, kdo v něho doufá.
11Velice se raduj v Bohu každý, komu bylo odpuštěno a prozpěvuj každý, kdo má srdce bez falše.