1Chvalte Hospodina! Díky vzdejte Hospodinu, protože je dobrý. Jeho láska je věčná!
2Kdo dokáže popsat všechny jeho mocné činy a vypovědět jeho slávu?
3Bůh žehná těm, kdo se drží práva a jednají vždycky spravedlivě.
4Hospodine, rozpomeň se i na mne, když svému lidu prokazuješ dobro. Zahrň i mě do své spásy,
5abych s tvým vyvoleným lidem mohl užívat tvá dobrodiní, veselil se a chlubil tebou spolu s nimi.
6Ale i my jsme hřešili jako naši předkové. Počínali jsme si svévolně a zle.
7Když byli naši otcové otroky v Egyptě, nechápali tvé divy, a tvé velké lásce nevěnovali pozornost. U Rudého moře se proti tobě vzbouřili.
8Přesto je Hospodin vysvobodil. Dokázal jim, že je pravý a nesmírně mocný Bůh.
9Pokynul Rudému moři a vyschlo. Prošli suchou nohou až na druhý břeh.
10Zachránil je z rukou nepřátel.
11Vody se vrátily a všichni pronásledovatelé utonuli.
12Tehdy mu uvěřili a zpívali písně chvály.
13Vzápětí však na všechny jeho skutky zapomněli a neptali se Boha na radu.
14Na poušti začali toužit po mase. Vzpomínali na egyptskou hojnost. Vyčítali Mojžíšovi i Bohu, že je vyvedl z Egypta.
15Bůh jim tedy dal, oč žádali. Mnozí tam zemřeli z chamtivosti, protože si sbírali do zásoby.
16V táboře žárlili na Mojžíše, i vyvoleného kněze Božího, Árona.
17Rebelii vedli Dátan a Abiram. Byli potrestáni: Otevřela se země a pohltila je.
18Jejich následovníky pozřel oheň.
19Na Chorébu zase udělali zlatou modlu, v podobě býčka a klaněli se jí.
20Zaměnili tak Boží slávu za podobu zvířete, které požírá trávu.
21Zapomněli tak na Boha, který je svými mocnými činy vysvobodil z egyptského otroctví.
22Jak podivuhodné věci se udály v Egyptě u Rudého moře!
23Později, když se Bůh rozhodl, že tento vzpurný lid vyhladí, jeho vyvolený služebník Mojžíš se za ně postavil před Boha, jinak by zahynuli.
24Pak zase odmítali jít do zaslíbené země, protože nevěřili Božím slibům.
25Reptali ve svých stanech a Božímu hlasu nenaslouchali.
26Bůh je varoval, že je nechá zahynout na poušti
27a že jejich potomstvo rozptýlí mezi ostatní národy.
28Aby toho nebylo dost, dali se svést k modloslužbě, a při obětních hodech jedli oběti mrtvým modlám.
29Uráželi tím Hospodina, proto je postihla pohroma.
30Vnuk Áronův, Pinchas, se postavil proti modloslužbě svým rozsudkem a pohroma se zastavila.
31Tento jeho spravedlivý čin, bude připomínán po všechna pokolení, až navěky.
32U Meribských vod, vod sváru, Boha znovu rozhněvali, až se Mojžíš kvůli nim dostal do potíží.
33Tak ho popudili, že Mojžíš si nedal pozor na ústa a mluvil neuváženě.
34Nevyhladili pohany, jak jim nakázal Bůh,
35ale smísili se s nimi a přebrali jejich pohanské způsoby.
36Boží vyvolení tu sloužili modlám, a to je vedlo k záhubě.
37Své vlastní syny a dcery přinášeli jako oběti kenaanským modlám.
38Zabíjeli nevinné děti, svoje vlastní syny a dcery! Proléváním krve zhanobili celou zemi.
39Sami se svými skutky znečistili a zpronevěřili seBohu.
40Bůh se na tento lid rozhněval, byl jím znechucen.
41Vydal je do rukou pohanů a jejich nepřátelé nad nimi panovali,
42utiskovali je a museli se jim zcela podrobit.
43Mnohokrát je Hospodin zachránil, oni ho však vždy znova popouzeli. Na svoje hříchy sami dopláceli.
44Odpovídal na jejich úzkostné modlitby, kdykoliv se dostali do těžkostí.
45Dodržoval smlouvu, kterou s nimi uzavřel, a ze své velké lásky se nad nimi vždy znovu slitovával.
46I jejich nepřátele, kteří je odvlekli do zajetí, obměkčil.
47Hospodine, Bože náš, zachraň nás a přiveď nás ze všech národů zpět do naší země, abychom ti tam mohli vzdát díky a zpívat ke tvé chvále.
48Hospodine, Bože Izraele, zasloužíš si chválu od věků až navěky! Ať každý řekne: „Amen, staň se! Oslavujte Hospodina!