1Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti a naslouchej rozumným radám, které ti dávám.
2Učiň vše pro to, abys plnil moje prozíravé pokyny a v každém slovu se držel toho, co ti říkám.
3Ústa cizí ženy sice přetékají medem a její řeč je příjemnější než olej,
4nakonec je však hořká jako pelyněk a mnohem ostřejší než dvojsečný meč.
5Její nohy směřují ke smrti, svými kroky vede do hrobu.
6Její počínání nepochopíš, její cesta je tak záludná, jelikož nevíš, kam vede.
7Proto, můj synu, mne poslechni a neodvracej se od toho, co ti říkám.
8Zdaleka se vyhýbej nejenom jí, ale i dveřím jejího domu.
9Proč bys dával svou čest a nejlepší roky té, která by tě zotročila;
10nelopoť se ve prospěch druhých, kteří jsou v cizím domě.
11Nakonec přijdou léta, kdy zeslábneš a nezbude ti než hořekování a pláč.
12Budeš naříkat: „Proč jsem jen neposlechl? Proč jsem nedbal na moudré varování?
13Jak je možné, že jsem neposlechl své učitele a vzepřel se radám vychovatelů?
14Vždyť jsem si připravil takový konec mezi svými nejbližšími.“
15Nabírej vodu jen z vlastní studny, pij pouze z vlastního pramene.
16Proč by se měly tvé prameny rozlévat po ulicích? Proč by měly zaplavovat náměstí?
17Ne, ony patří jenom tobě a nikomu cizímu.
18Ať je požehnaný tvůj pramen, raduj se z manželky svého mládí.
19Vždyť ona je tvá milovaná laň, tvá rozkošná srna. Její prsy ať tě vždycky uchvacují, nechávej se unášet její láskou!
20Proč by tě měla omámit nějaká jiná? Proč bys měl objímat tu, která ti nepatří?
21Hospodin vidí všechno, jak se člověk chová, on pozoruje všechny jeho cesty.
22Kdo jedná svévolně, polapí se sám do svých vin; hříchy ho spoutají jako pevné provazy.
23Nedal si říct, a tak zahyne, zemře pro svoji pošetilost.