1Slova Agúra, syna Jákeova z Massy. Takto zní jeho výrok k Itíelovi a Ukalovi: Unavil jsem se, Bože, jsem na konci svých sil.
2Jsem ze všech nejhloupější a nemám rozum.
3Nenaučil jsem se moudrosti ani jsem nezískal poznání o Bohu a jeho věcech.
4Kdo vystoupil na nebesa a zase se vrátil? Kdo svýma rukama uchopil vítr? Kdo svázal vody do svého pláště? Kdo stanovil všechny končiny země? Jaké je jeho jméno? Jaké jméno má jeho syn? Ty to jistě víš!
5Každé Boží slovo je jen pravda. On je štítem všem, kdo se k němu utíkají.
6K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě potrestá a nazve lhářem.
7O dvě věci tě žádám: neodpírej mi je, dříve než zemřu:
8Vzdal ode mne klamání a lež, nedávej mi ani chudobu ani bohatství; dej mi tolik chleba, kolik potřebuji,
9abych se nepřesytil a nezapřel tě; abych neřekl: „Kdo je Hospodin?“ Nedopusť abych tak zchudnul, že bych se stal zlodějem, a tak udělal hanbu tvému jménu.
10Nepomlouvej otroka před jeho pánem; mohl by se bránit tím, že by prosil Hospodina, aby tě potrestal, a ty bys pak trpěl za svou vinu.
11Co je to za pokolení, které proklíná své otce a nežehná svým matkám?
12Co je to za pokolení, které se považuje za čisté, ale od své špíny očištěno není?
13Co je to za pokolení, které má pyšné oči a povýšeně zvedá svá víčka?
14Co je to za pokolení, které má zuby jako meče a chrup jako ostré nože, a požírá ze země chudé a ubožáky ze společnosti?
15Pijavice má dvě dcery a ty jen žádají: Dej! Dej! Tři věci nelze nikdy nasytit a čtyři nikdy neřeknou: „Dost!“:
16Hrob a neplodné lůno ženy, půda nenasycená vodou a oheň, který nikdy neřekne: “Dost!“
17Oko, které se posmívá otci a pohrdá poslušností matky, vyklovou havrani z údolí nebo je sezobou mláďata orla.
18Tři věci jsou pro mne záhadou a čtyři nemohu pochopit:
19Cestu orla po obloze, cestu hada po skále, cestu lodi na širém moři a cestu muže k dívce.
20Právě tak je nepochopitelná cesta cizoložné ženy; Užije si, utře si ústa a řekne: „Nic zlého jsem neudělala!“
21Pod třemi věcmi se chvěje země a čtyři nemůže unést:
22pod otrokem, který se stane vládcem, pod bláznem, který má dostatek chleba,
23pod ženou, která se vdala bez lásky a pod služkou, která vyžene svou pani.
24Čtyři tvorové patří mezi nejmenší na zemi, a přece patří mezi nejmoudřejší:
25mravenci — nejslabší národ, a přece si v létě zajišťují pokrm na zimu;
26jezevci — národ bez síly, a přece si budují obydlí ve skalách;
27kobylky — nemají krále, a přece táhnou v semknutých hejnech;
28ještěrky — které chytneš pouhou rukou, a přece je i v královských palácích.
29Tři bytosti si pyšně vykračují a čtyři hrdě chodí:
30lev — rek mezi zvířaty, před nikým neustoupí;
31pyšný kohout, kozel a král, který kráčí před svým lidem.
32Jsi hlupák, když se vyvyšuješ; jestli si to uvědomíš, zastyď se a dej si ruku na ústa.
33Stloukáním smetany, vznikne máslo, ranami do nosu se spustí krev, dráždění k hněvu vyvolá hádku.