1Od druhých se odlučuje, kdo hledá vlastní zájmy; bezohledně vyvolává sváry.
2Hlupák nepřijme moudrou radu druhých, ale stojí jen za svými názory.
3Kam vstoupí svévolník, přináší s sebou pohrdání; netupí však jen druhého, ale dělá hanbu sám sobě.
4Slova moudrého jsou jako hluboké vody, životodárný pramen, osvěžující potok.
5Není dobré nadržovat svévolníkovi a nezastat se spravedlivého.
6Rty hlupáka rozněcují svár, jeho ústa volají po výprasku.
7Svými ústy si hlupák připravuje zkázu, svými rty si chystá past.
8Slova klevetníka jsou jako lahůdky a člověk se jimi dlouho živí.
9Se svou prací kdo se loudá, je bratrem toho, kdo dílo pustoší.
10Hospodinovo jméno je bezpečná věž, spravedlivý v ní nalezne útočiště.
11Svůj majetek považuje boháč za pevnou tvrz, za vysokou hradbu ve svých představách.
12Pýcha člověka předchází jeho pád; za pokorou přichází sláva.
13Pro člověka je hanbou a bláznovstvím, skáče-li ukvapeně do řeči druhému.
14Statečný člověk překoná bolesti těla, kdo ale přemůže zlomenou mysl?
15Srdce rozumného usiluje získat poznání, ucho moudrého je vyhledává.
16Dar otvírá člověku cestu, přivádí ho až vysoce postaveným.
17Při každé rozepři se zdá, že právo je na straně toho, kdo mluví první, odpůrce však prokáže, jestli má pravdu.
18Losem lze rozřešit nejasný spor a pokojně rozhodnout mezi svárlivými.
19Spíše získáš nedobytný hrad než srdce zklamaného bratra, sváry jsou jako závora u pevnosti.
20Pronesená slova jsou plody, které později sklidí a bude se jimi sytit.
21V moci jazyka je život i smrt, kdo ho moudře používá, nasytí se jeho plody.
22Kdo nalezl dobrou manželku, získal bohatství a přijal dar od Hospodina.
23Chudý člověk se musí domáhat přízně, kdežto bohatý se tvrdě vynáší.
24Hledat přátelství za každou cenu není k užitku, pravý přítel je však více nežli bratr.