Proverbs 16
1 Pro člověka je přirozené, že uvažuje o tom, co řekne, ale jeho slova by měl nakonec usměrnit Hospodin.
2 Člověk se snaží obhájit všechno svoje konání, ale Bůh zkoumá všechny naše pohnutky.
3 Spoléhej na Hospodina ve všem, co činíš a tvé plány se zdaří.
4 Hospodin všechno učinil s určitým záměrem a s bezbožníkem počítá k neblahému dni soudu.
5 Hospodin si oškliví každého nafoukance; buďte si jisti, že nezůstane bez trestu.
6 Provinění lze smířit milosrdenstvím a láskou; v bázni před Hospodinem se lze vyvarovat zla.
7 Jestliže se Hospodinu líbí jednání člověka, způsobí, že má pokoj i od svých nepřátel.
8 Lepší je získané méně, ale poctivě, než velké bohatství podvodně a s bezprávím.
9 Člověk si dělá plány, ale poslední slovo má Hospodin.
10 Bůh vede krále k pevným rozhodnutím, proto je jeho rozsudek jistý.
11 Správné váhy a misky jsou určeny Hospodinem, on určil i správná závaží v pytlíku.
12 Dobrý panovník nenávidí podlé jednání! Jen poctivé jednání upevňuje jeho trůn.
13 Těší ho každý, jehož ústa nejsou falešná, v oblibě má ty, kdo vždy mluví pravdu.
14 Králův hněv je poslem smrti; jen moudrý muž ho uklidní.
15 V radostné králově tváři je život, jeho vlídnost je jako oblak s jarním deštěm.
16 Získat moudrost je více než dostat zlato a rozumnost je cennější než stříbro.
17 Charakterní lidé se vyhýbají zlu; ovládají své chování, a tak střeží svůj život.
18 Pýcha předchází pád, povýšenost klopýtnutí.
19 Je lépe žít v pokoře s prostými lidmi, než se dělit o zisk s pyšnými.
20 Šťastný je ten, kdo dbá na Boží slovo, dobře je tomu, kdo spoléhá na Hospodina.
21 Ten, kdo má moudré srdce, je nazýván rozumný; příjemná slova zvyšují váhu naučení.
22 Rozvážnost je zdrojem života pro ty, kdo ji mají, kdežto napomínat pošetilé je pošetilost.
23 Srdce moudrého dává jeho ústům uvážlivost a na jeho rtech rozmnožuje vědění.
24 Laskavá slova jsou jako plást medu, jsou útěchou pro duši a lékem pro tělo.
25 Leckterá cesta se zdá být přímá, ale nakonec vede k smrti.
26 Dělníka nutí k práci hlad, pohání ho prázdný žaludek.
27 Ničema odrývá jen zlo, jeho slova jsou jen jako spalující oheň.
28 Proradný člověk vyvolává jen sváry, a klevetník rozděluje přátele.
29 Ničema se snaží svést svého bližního a zláká ho na nedobrou cestu.
30 Kdo klopí oči, má zlé úmysly, kdo svírá rty, ten zhoubu dokonal.
31 Ozdobou člověka je koruna šedin; člověk ji získá na cestě spravedlnosti.
32 Kdo je shovívavý, je více než hrdina, kdo se umí ovládat, je více než, kdo dobyl město.
33 Rozhodnutí může člověk ovlivnit i losem, ale jak to dopadne, to rozhodne Hospodin.