1Když se doneslo k Sanbalatovi, Tóbijášovi, arabskému Gešemovi a ostatním nepřátelům, že hradby jsou před dokončením (chybělo už jen zavěsit vrata),
2po- zvali mě k setkání v jedné z dědin na planině Ónu. Byla to celkem průhledná léčka, měl jsem tam být zavražděn.
3Odmítl jsem zdvořile s tím, že jsem velice zaneprázdněn stavbou.
4Čtyřikrát mě zvali, čtyřikrát dostali stejnou odpověď.
55-6 Po páté přišel Sanbalatův pobočník s otevřeným dopisem následujícího znění: "Vzkázal mi Gešem, že se na všech stranách proslýchá, že prý chystáte povstání proti králi, a proto opevňujete město. Tvrdí také, že se chceš sám prohlásit za krále.
6***
7Prý jsi naverboval dokonce i proroky, aby všude rozhlašovali, že Nehemjáš je ten pravý muž na trůn. To se určitě brzy dozvědí také na královském dvoře. Proto ti na-vrhuji společné setkání, jinak je tvoje bezpečnost ohrožena."
8Odpověděl jsem stručně: "Všechno, o čem jsi psal, je jen snůška lží a ty to dobře víš.
9Nejde vám o nic jiného, než stavbu překazit." Bože, dej mi teď dost síly!
10O několik dnů později jsem šel navštívit poustevníka Šemajáše Delajášova z rodu Mehétabelova, protože mi vzkázal, že má pro mě poselství od Boha. "Rychle do chrámu," vykřikl, sotva jsem vstoupil. "Musíme se tam zamknout a zabarikádovat dveře, protože dnes v noci máš být zavražděn!"
11"Já, právoplatný místodržitel, mám před někým utíkat? To za prvé. A za druhé: jak bych si mohl dovolit vstoupit do svatyně, když nejsem kněz? To bych teprve ohrozil svůj život! Ne, v žádném případě."
1212-13 A vtom jsem si uvědomil, že to nebylo poselství od Boha, ale léčka připravená Tóbijášem a Sanbalatem. Najatý prorok mě měl vystrašit, abych se provinil nezákonným vstupem do chrámu a tak na sebe uvalil Boží hněv.
13***
14Ó Bože, pamatuj na Tóbijášovu a Sanbalatovu proradnost, i na prorokyni Nóadju a ostatní, kteří chtěli podlomit mou důvěru v tebe!
15Konečně začátkem měsíce elúlu byly hradby dokončeny - pouhých dvaapadesát dnů od zahájení práce!
16Když to viděli naši nepřátelé a okolní kmeny, všechna odvaha je opustila, protože poznali, že na naší straně pracoval sám Bůh.
17Celou tu dobu putovaly dopisy od bohatých měšťanů k Tóbijášovi a naopak.
18Byli spojeni přísahou i pokrevními svazky, vždyť byl zetěm Arachova syna Šekanjáše a jeho syn měl za ženu Mešulámovu dceru z rodiny Berekjášovy.
19Nemohli si Tóbijáše vynachválit a donášeli mu každé moje slovo. Tóbijáš zase psal dopisy, kterými mě doufal zastrašit.