Nehemiah 4
1 1-2 Sanbalat byl vzteky bez sebe, když se doslechl o práci na hradbách. Zuřil, po-smíval se a urážel nás, a stejně jeho kumpáni, důstojníci samařské armády. "Do čeho se to pouštějí ti ubožáci, ta židovská sebranka? Snad s tím nechtějí být do večera hotovi? Nebo chtějí vykouzlit nové hradby pomocí obětí? Podívejte, jak vyhrabávají z prachu ty očazené kameny, to tedy bude krásná zeď!"
2 ***
3 Tóbijáš, který stál vedle něj, si přisadil: "Jen je nechte! Až se jim o tu hradbu otře ohonem potulná liška, spadne to všechno samo od sebe!"
4 Obrátil jsem se k Hospodinu: "Slyšíš to, Bože, jak se nám posmívají? Ať se jim to vrátí i s úroky, ať sami poznají, jak chutná zajetí v cizí zemi.
5 Nezapomeň jim to, vždyť se vlastně posmívají tobě, je to přece tvoje zeď!"
6 Podařilo se nám hradbu uzavřít alespoň v polovině původní výšky kolem celého města - lidé pracovali skutečně s nadšením.
7 7-8 To se ovšem ani trochu nelíbilo Sanbalatovi a Tóbijášovi, Arabům, Amóncům a Ašdódcům. Když slyšeli, že průlomy v hradbách se zacelují a zeď roste do výšky, usnesli se náhlým přepadem vyvolat ve městě zmatek.
8 ***
9 My jsme se však modlili a bděli na stráži ve dne v noci.
10 Mezi dělníky se nicméně začala šířit únava a nespokojenost. Zdálo se jim, že není v lidských silách odstranit ty obrovské haldy sutě.
11 11-12 Navíc ze všech stran přinášeli venkované zprávy o válečných přípravách nepřátel. Ti doufali, že nás nečekaným útokem překvapí a Jeruzalém hravě dobudou.
12 ***
13 Proto jsem rozestavěl podél hradeb všechny, kdo unesli zbraň, a vyhlásil obecnou pohotovost.
14 Když jsem zhodnotil situaci, svolal jsem velitele čet a zástupce města a řekl jsem jim: "Ničeho se nebojte! Pamatujte na Boha, velikého a mocného! Budeme bojovat za své rodiny a domovy!"
15 Když nepřátelé uslyšeli, že o připravovaném útoku víme a že jsme odhodláni mu čelit, celou operaci zase odvolali. Tak Bůh zmařil jejich záměry. My jsme se opět vrátili k práci,
16 ale od toho dne stavěla jen polovina mužů, druhá stála na stráži a kryla jim záda.
17 Ale i ti, kdo stavěli, ať to byl zedník nebo nosič, jednou rukou pracovali a v druhé drželi zbraň
18 nebo ji aspoň měli u pasu. Po boku jsem měl trubače, abych v nouzi mohl okamžitě vyhlásit poplach.
19 "Staveniště je rozsáhlé," vy-světlil jsem jim, "těžko bychom se na dálku dorozumívali.
20 Jakmile uslyšíte trubku, všeho nechte a seběhněte se ke mně. Bůh bude bojovat za nás."
21 Tak jsme pracovali od svítání do soumraku, polovina na stavbě, polovina ve zbrani.
22 Těm, co bydleli vně hradeb, jsem nařídil přestěhovat se dovnitř, aby se jejich čeleď mohla podílet na nočních hlídkách i denních směnách.
23 Nikdo z nás se kromě mytí nesvlékal, i v noci jsme spali oblečení - páni, sluhové i vojáci. Zbraň jsme neodložili ani na chvíli.