1Asi tak o čtyři měsíce později jsem zase jednou obsluhoval krále u stolu. Právě jsem mu naléval víno, když král, který mne až dosud znal jako veselého člověka, se na mne pátravě zadíval:
2"Co je to s tebou? Nejsi snad nemocný? Nebo tě něco trápí?" Polekal mě tou nečekanou otázkou, ale popravdě jsem odpověděl:
3"Jak bych se, můj pane a králi, netrápil, když město mých otců leží v rozvalinách a z bran zbyl jen popel?"
4"A co pro tebe mohu udělat?" překvapil mne král. Rychle jsem se pomodlil a odpověděl:
5"Jestli se ti líbí, králi, obdařit přízní svého služebníka, pošli mne do Judska obnovit město mých otců!"
6Král chvíli mlčky rozvažoval, vyměnil pohled s královnou a pak se zeptal: "Jak dlouho ti to bude trvat? Kdy se vrátíš?" Nebyl tedy proti tomu! Souhlasil i s dobou, kterou jsem udal.
7Povzbuzen jsem přidal ještě jednu prosbu: "Když už jsi, králi, tak velice laskav, mohl bys mi dát na cestu dopis pro místodržitele v zaeufratské provincii, aby mi poskytli doprovod a umožnili průjezd jejich zeměmi,
8a také pro správce královských lesů Asafa, aby mi dodal dříví na obnovu městských bran, hradu sousedícího s chrámem, městského opevnění a na dům, kde bych mohl bydlet?" Král mi nic neodmítl, protože Bůh byl ke mně milostivý.
9Když naše karavana překročila Eufrat, odevzdal jsem královské listy tamějším místodržitelům. Kromě toho jsem po celou cestu měl na ochranu královský ozbrojený doprovod.
10Když se o mně dozvěděl chorónský Sanbalat a amónský Tóbiáš, popadla je nesmírná zlost, že se tady kdosi snaží pomoci Izraelcům.
1111-12 Třetí den po příjezdu do Jeruzaléma jsem se tajně vydal v noci ještě s několika muži na obhlídku. Nikomu jsem neřekl, jaký plán vložil Bůh do mého srdce ohledně Jeruzaléma. Jel jsem na oslu, ostatní šli pěšky.
12***
13Vyšli jsme Údolní bránou kolem Dračí studně ke Hnojné bráně a obhlíželi místa, kde byla hradba pobořena, i spálené brány.
14Pokračovali jsme k Studničné bráně a ke královskému rybníku, ale tam se nedalo s oslem projet kvůli troskám.
15Obešli jsme tedy město úvalem podél zdi a vrátili se opět Údolní bránou.
16Městská rada neměla o této prohlídce ani o jejím účelu nejmenší tušení. Niko-mu jsem se dosud nesvěřil se svými plány - ani představeným města, ani kněžím, ani těm, kdo měli pracovat na stavbě.
17Teď jsem však vystoupil s provoláním: "Všichni víte, jak uboze je na tom naše město. Hradby jsou v troskách, brány lehly popelem. Postavme znovu městskou zeď a skoncujme s tou hanbou!"
18Pak jsem jim řekl, jakou touhu vložil Bůh do mého srdce, o rozhovoru s králem a o plánech, které mi schválil. Reakce byla okamžitá. "Pojďme, dáme se do toho!" A tak se práce rozběhla.
19Když se dozvěděli Sanbalat, Tobiáš a Arab Gešem o našich plánech, posmívali se. "Co to má znamenat? Chcete se snad bouřit proti králi?"
20Odpověděl jsem jim: "Sám Bůh nebes pomůže svým služebníkům postavit tu zeď, vás se to netýká."