Nehemiah 2
1 Asi tak o čtyři měsíce později jsem zase jednou obsluhoval krále u stolu. Právě jsem mu naléval víno, když král, který mne až dosud znal jako veselého člověka, se na mne pátravě zadíval:
2 "Co je to s tebou? Nejsi snad nemocný? Nebo tě něco trápí?" Polekal mě tou nečekanou otázkou, ale popravdě jsem odpověděl:
3 "Jak bych se, můj pane a králi, netrápil, když město mých otců leží v rozvalinách a z bran zbyl jen popel?"
4 "A co pro tebe mohu udělat?" překvapil mne král. Rychle jsem se pomodlil a odpověděl:
5 "Jestli se ti líbí, králi, obdařit přízní svého služebníka, pošli mne do Judska obnovit město mých otců!"
6 Král chvíli mlčky rozvažoval, vyměnil pohled s královnou a pak se zeptal: "Jak dlouho ti to bude trvat? Kdy se vrátíš?" Nebyl tedy proti tomu! Souhlasil i s dobou, kterou jsem udal.
7 Povzbuzen jsem přidal ještě jednu prosbu: "Když už jsi, králi, tak velice laskav, mohl bys mi dát na cestu dopis pro místodržitele v zaeufratské provincii, aby mi poskytli doprovod a umožnili průjezd jejich zeměmi,
8 a také pro správce královských lesů Asafa, aby mi dodal dříví na obnovu městských bran, hradu sousedícího s chrámem, městského opevnění a na dům, kde bych mohl bydlet?" Král mi nic neodmítl, protože Bůh byl ke mně milostivý.
9 Když naše karavana překročila Eufrat, odevzdal jsem královské listy tamějším místodržitelům. Kromě toho jsem po celou cestu měl na ochranu královský ozbrojený doprovod.
10 Když se o mně dozvěděl chorónský Sanbalat a amónský Tóbiáš, popadla je nesmírná zlost, že se tady kdosi snaží pomoci Izraelcům.
11 11-12 Třetí den po příjezdu do Jeruzaléma jsem se tajně vydal v noci ještě s několika muži na obhlídku. Nikomu jsem neřekl, jaký plán vložil Bůh do mého srdce ohledně Jeruzaléma. Jel jsem na oslu, ostatní šli pěšky.
12 ***
13 Vyšli jsme Údolní bránou kolem Dračí studně ke Hnojné bráně a obhlíželi místa, kde byla hradba pobořena, i spálené brány.
14 Pokračovali jsme k Studničné bráně a ke královskému rybníku, ale tam se nedalo s oslem projet kvůli troskám.
15 Obešli jsme tedy město úvalem podél zdi a vrátili se opět Údolní bránou.
16 Městská rada neměla o této prohlídce ani o jejím účelu nejmenší tušení. Niko-mu jsem se dosud nesvěřil se svými plány - ani představeným města, ani kněžím, ani těm, kdo měli pracovat na stavbě.
17 Teď jsem však vystoupil s provoláním: "Všichni víte, jak uboze je na tom naše město. Hradby jsou v troskách, brány lehly popelem. Postavme znovu městskou zeď a skoncujme s tou hanbou!"
18 Pak jsem jim řekl, jakou touhu vložil Bůh do mého srdce, o rozhovoru s králem a o plánech, které mi schválil. Reakce byla okamžitá. "Pojďme, dáme se do toho!" A tak se práce rozběhla.
19 Když se dozvěděli Sanbalat, Tobiáš a Arab Gešem o našich plánech, posmívali se. "Co to má znamenat? Chcete se snad bouřit proti králi?"
20 Odpověděl jsem jim: "Sám Bůh nebes pomůže svým služebníkům postavit tu zeď, vás se to netýká."