1Téhož dne se při předčítání Mojžíšova zákoníku narazilo na ustanovení, že Moábcům a Amóncům nemá být dovolena účast na chrámových bohoslužbách.
2Nechovali se totiž k Izraelcům pěkně. Najali si dokonce proroka Bileáma, aby Izra-elce proklel, Bůh však místo objednané kletby vložil do jeho úst slova požehnání.
3Když tedy bylo přečteno toto ustanovení, byli všichni cizinci okamžitě vypovězeni z chrámu.
4Ještě někdy předtím kněz Eljašíb, který byl správcem chrámových skladišť a dobrý přítel Tóbijášův,
5uvolnil pro něho velkou komoru, kde se dosud skladovaly obětní dary, kadidlo, nádoby, desátky z obilí, vína a oleje, které podle Mojžíšova ustanovení patřily kněžím, zpěvákům a vrátným.
6Nebyl jsem právě v Jeruzalémě, protože jsem nakrátko odcestoval do Babylona (bylo to v dvaatřicátem roce Artaxerxovy vlády).
7Když jsem se vrátil zpět a dozvěděl se o té nepřístojnosti, že totiž Eljašíb dal chrámové skladiště k dispozici Tóbijášovi,
8rozčilil jsem se a dal jsem všechny Tóbijášovy věci vyházet ven.
9Pak jsem místnosti nechal důkladně vyčistit a vrátil do nich bohoslužebné nádobí, obětní dary a kadidlo.
10Dověděl jsem se také, že lévité nedostávali to, co jim náleželo, a tak se i se zpěváky, kteří měli sloužit při bohoslužbách, rozešli na svá hospodářství.
11Pohádal jsem se kvůli tomu s představenstvem. "Jak jste mohli dopustit, aby Boží dům zůstal prázdný?" vyčinil jsem jim. Svolal jsem levity a znovu jim připomněl jejich povinnosti.
12A lidé opět začali přinášet desátky z obilí, vína a oleje do chrámových skladů.
13Tentokrát jsem pověřil správou skladu kněze Šelemjáše, písaře Sádoka a levitu Pedajáše, a jako pomocného skladníka jsem jim přidělil Chanana Zakúrova, Matan-jášovce. Měli pověst spolehlivých lidí a dalo se předpokládat, že budou svědomitě vydávat příděly svým spolubratřím.
14Pamatuj, Bože, a nezapomeň, co dobrého jsem učinil pro tvůj chrám!
15Jednoho sobotního dne jsem si na kterémsi statku povšiml, že tam lisují víno, nakládají na osly hrozny a fíky a další plodiny, aby je prodali v Jeruzalémě na trhu. A to byl, prosím, svatý den odpočinku! Hned na místě jsem jim to vytkl.
16Také týrští trhovci přicházeli do Jeruzaléma s rybami a jiným zbožím a vesele si obchodovali uprostřed města, sobota nesobota.
17Znovu jsem se musel ostře obrátit přímo na městské radní: "Pánové, takhle vy dbáte na svaté Boží příkazy?
18Nestačí vám, že díky vašim předkům, kteří jednali stejně, přišlo na Jeruzalém a celou zem neštěstí? To chcete přivolat znovu Boží hněv na izraelský národ znesvěcováním soboty?"
19Hned jsem vydal nařízení, že městské brány se musejí uzavřít v pátek se sou-mrakem a nesmějí být otevřeny před skončením dne odpočinku. Několik svých služebníků jsem poslal dohlédnout na to, aby skutečně nikdo z prodavačů nebyl vpuštěn do města.
20Jednou dvakrát nocovali obchodníci před hradbami,
21pak jsem se na ně obořil: "Tady nemáte co dělat! Povolil vám snad někdo tábořit u hradeb? Jestli vás tu ještě jednou uvidím, půjdete za mříže!" Od toho dne se tam v sobotu neukázali.
22Levitům jsem pak přikázal, aby svůj hřích dali před Bohem do pořádku a napříště brány pořádně hlídali, aby nebyl rušen svatý sobotní klid. Pamatuj, Bože, i na tento můj skutek ve své nekonečné dobrotě!
23Neušlo mi ani to, že si Židé brali manželky z řad Ašdódců, Amónců a Moábců,
24a jejich děti mluví ašdódsky, ale židovsky mluvit neumějí. Naučily se jen jazyku svých matek.
25Předvolal jsem si jejich rodiče a vynadal jim, do některých jsem se dokonce pustil pěstmi a vykrákal je za vlasy, dokud neodpřísáhli, že ani nepomyslí na sňatek s pohanskými ženami.
26"Copak nevíte, že přesně na tohle doplatil král Šalomoun? Nebylo krále nad něho, Bůh ho miloval a dosadil ho na izraelský trůn, a přece ho právě pohanské ženy svedly k modlářství, to jste už zapomněli?" naléhal jsem.
27"Ani jemu to neprošlo, a vám snad by měl Bůh takový hřích prominout?"
28Jeden ze synů Jójadových, vnuk nejvyššího kněze Eljašíba, si vzal dceru Sanbalata chorónského. Vyhnal jsem ho z chrámu.
29Viděl jsi, Bože, jak poskvrnili svatý úřad kněžský a levitský? Nezapomeň jim to!
30Tak jsem je očistil od pohanství, přidělil úkoly kněžím i levitům, aby každý přesně znal své povinnosti.
31Zajistil jsem pravidelné zásobování oltáře dřívím a náležité přinášení obětí a prvotin z úrody. Pamatuj na mne, Bože, ve své dobrotě.