1Když se blížili k Jeruzalému a přišli do Betfage u Olivové hory, poslal Ježíš dva ze svých učedníků napřed
2a řekl jim: "Jakmile přijdete do vesnice tady před námi, najdete přivázanou oslici s oslátkem. Odvažte je a přiveďte mi je.
33-4 Kdyby se vás někdo ptal, co děláte, řekněte, co předpověděl prorok:
4***
5,Oznamte Jeruzalému:Tvůj král přichází k tobě,tichý, přijíždí na oslátku.'"
6Učedníci šli a udělali vše podle Ježíšova příkazu.
7Přivedli oslici i oslátko, místo sedla podložili své pláště a na ně posadili Ježíše.
8Mnozí z davu pokládali své pláště na cestu, jiní osekávali větve ze stromů a zdobili jimi cestu.
9Průvod lidí, který ho obklopoval zepředu i zezadu, volal: "Ať žije Davidův syn! Sláva jemu, Bůh ho poslal! Nebe jásej!"
10Když vjel do Jeruzaléma, celé město vřelo a lidé se vzrušeně ptali: "Kdo je to?"
11Z průvodu se ozývalo: "To je Ježíš, ten prorok z galilejského Nazaretu!"
12Ježíš pak vešel do chrámu a vyhnal všechny, kteří tu prodávali a kupovali, zpřevracel stoly směnárníků a prodavačů obětních holubů
13a řekl jim: "Písmo praví: Boží chrám je místem pro modlitbu, ale vy jste z něj udělali zlodějské doupě!"
14Na chrámovém nádvoří se kolem něj shlukli slepí a chromí a on je uzdravoval.
15Když však velekněží a vykladači zákona viděli ty zázraky a slyšeli, jak i malé děti volají v chrámu: "Sláva Davidovu synu!", velmi je to pobouřilo.
16Vyčítali mu: "Neslyšíš, co volají?"On jim odpověděl: "Ovšem. Což jste nečetli v Písmu: I křik nemluvňat chválí Boha."
17Nechal je být a odešel zpět do Betanie, kde zůstal přes noc.
18Když se ráno vracel do Jeruzaléma, dostal hlad.
19Všiml si fíkovníku u cesty. Když však přišel ke stromu, viděl, že na něm nejsou žádné plody, ale jen listí. Řekl: "Už nikdy se na tobě neurodí ovoce!" A ten fíkovník rázem uschl.
20Když to viděli učedníci, udiveně říkali: "Jak jsi to dokázal, že ten fíkovník tak rychle uschl?"
21Ježíš jim odpověděl: "Skutečně vám říkám, věříte-li bez pochybností, můžete dělat i větší věci než to, co jste nyní viděli. Kdybyste rozkázali této hoře, aby se pohnula a sesula do moře, pak se to stane.
22Všechno je pro vás dosažitelné, zač se s vírou modlíte."
23Když pak zas učil v chrámu, přišli k němu velekněží a židovští předáci a ptali se ho: "Jakým právem zde takto jednáš? Kdo ti k tomu dal moc?"
2424-26 "Řeknu vám to, ale nejprve odpovězte vy na moji otázku: Křtil Jan z pověření Boha nebo lidí?"Říkali si mezi sebou: "Odpovíme-li, že byl od Boha, namítne nám, proč jsme tedy nevěřili jeho slovům. A jestliže odpovíme záporně, pak abychom se báli davu, protože Jana všichni považují za proroka."
25***
26***
27Tak nakonec odpověděli: "Nevíme." Nato Ježíš: "Ani já vám tedy neřeknu, kdo stojí za mnou.
28Jak byste rozsoudili takový případ? Jeden muž měl dva syny a řekl jednomu z nich: ‚Jdi dnes pracovat na vinici!'
29On však odpověděl: ‚Nechce se mi!' Potom si to ale rozmyslel a šel.
30O totéž požádal druhého syna. Ten řekl: ‚Ano, půjdu,' ale nešel.
31Který z těch dvou synů poslechl svého otce?"Oni odpověděli: "Ten první.""Právě tak," řekl Ježíš,"vás podvodníci a prostitutky předbíhají do Božího království.
32Jan Křtitel vám ukázal správnou cestu k pokání; vy jste na něj nedali, ale tihle lidé ano. Ani to vás nezahanbilo a stejně jste neposlechli.
33Nyní si poslechněte jiný příběh: Byl jeden hospodář, který založil vinici. Obehnal ji plotem, zřídil v ní lis a postavil věž pro hlídače. Pak vinici pronajal vinařům a odcestoval.
34V době vinobraní poslal k vinařům své zástupce, aby vybrali jeho podíl.
3535-36 Vinaři je však popadli, jednoho zbili, druhého utloukli a dalšího ukamenovali. Hospodář tedy poslal další muže; tentokrát jich bylo více. Ale vinaři s nimi naložili stejně.
36***
37Nakonec k nim tedy poslal svého syna. Myslel si, že alespoň před ním budou mít respekt.
38Ale když jej viděli přicházet, řekli si: ‚To je dědic! Zabijme ho a vinice bude naše!'
39Popadli ho, vyvlekli z vinice ven a zabili.
40Co myslíte, že udělá hospodář s těmi vinaři, až se vrátí?"
41Odpověděli mu: "Ty zločince dá bez milosti popravit a vinici pronajme lidem, kteří mu budou svědomitě odvádět výnosy."
42Potom se jich Ježíš zeptal, zda znají slova Písma: "Kámen, který stavitelé neustále odkládali,sloužil nakonec jako hlavní svorník klenby.Jaký to div! Jak zvláštní věc Bůh udělal!"
43"Chci tím říci, že vám Bůh odejme správu nad svým královstvím a svěří ji lidem, kteří mu budou odvádět, co mu patří.
44Kdo ten kámen nedá na pravé místo, zakopne o něj, nebo ho kámen rozdrtí."
45Když velekněží a farizejové slyšeli tyto příměry, pochopili, že mluví o nich.
46Chtěli ho zatknout, ale báli se davu, protože všichni považovali Ježíše za proroka.