1Farizejové a učitelé zákona z Jeruzaléma přišli za Ježíšem s otázkou:
2"Proč tvoji žáci nedodržují staré židovské tradice? Vždyť ignorují i obřadní mytí rukou před jídlem!"
3Ježíš jim na to odpověděl: "Proč vy pro své tradice porušujete Boží přikázání?
4Například - Boží příkaz zní: ‚Cti otce i matku; a kdo potupí otce nebo matku, ať zemře.'
55-6 Ale vy říkáte: ‚Jestliže odkážeš svůj majetek druhému, nesmíš už z něho podporovat své rodiče, i když mají nedostatek.' Tak jste svými ustanoveními zrušili přímý Boží příkaz.
6***
7Chytráci! I na vás se vztahují slova proroka Izajáše:
8,Tento lid říká, že mne ctí,ale jejich srdce je ode mne daleko.
9Jejich uctívání je bezcenné,protože vyučují svým vlastním zákonůmmísto Božím.'"
10Pak kolem sebe shromáždil lid a řekl: "Poslouchejte, co vám říkám, a snažte se porozumět:
11Vaše nitro nešpiní to, co vchází do úst, ale co z nich vychází."
12Učedníci mu pak řekli: "Víš, že se farizejové urazili, když tě slyšeli?"
13On odpověděl: "S příkazy je to jako s rostlinami. Co nezasel můj Otec, je plevel a podle toho s tím bude naloženo.
14Nechte je! Jsou to slepí vůdcové slepých. Když slepý povede slepého, oba spadnou do jámy."
15Petr se Ježíše zeptal: "Jak's to myslel s tím, co nás špiní?"
16Ježíš se podivil: "Ani vy tomu nerozumíte?
17Nechápete, že všechno, co jíme, prochází vnitřnostmi a vychází z těla?
18Ale zlá slova vznikají ve zlém srdci, a tak špiní člověka.
19Ze srdce vycházejí špatné myšlenky na vraždu, nevěru, necudnost, krádež, lež a pomluvy.
20To jsou věci, které člověka zbavují vnitřní čistoty. Ale jíst nemytýma rukama, to člověka nepošpiní."
21Ježíš odešel do týrského a sidónského kraje.
22Jedna obyvatelka těchto pohanských končin za ním přišla a prosila: "Slituj se nade mnou, Pane, ty očekávaný Králi! Moje dcera je posedlá démonem a velmi trpí!"
23Ale on na to nic neříkal.Jeho učedníci na něho naléhali: "Udělej s ní něco, vždyť za námi stále volá!"
24Tu se obrátil k té ženě a řekl jí: "Byl jsem poslán pomoci židům a ne pohanům."
25Ale ona přišla až k němu, klaněla se mu a prosila: "Pane, pomoz mi!"
26"Není správné brát chléb dětem a házet ho štěňatům!" řekl.
27Ona odpověděla: "Máš pravdu, ale štěňata dostávají zbytky ze stolů svých pánů."
28"Ženo," řekl jí Ježíš,"máš velikou víru, tvoje přání je splněno!" A od té chvíle byla její dcera zdravá.
29Pak se Ježíš vrátil a vystoupil na pahorek u jezera.
30Spousta lidí se k němu začala scházet a měli s sebou chromé, zmrzačené, slepé, němé a jinak postižené. Pokládali je před něj a on je uzdravoval.
31Jaký div! Němí mluví, chromí chodí, zmrzačení jsou zdrávi a slepí vidí. Okolostojící nad tím žasli a vzdávali díky Bohu.
32Ježíš zavolal svoje učedníky a řekl jim: "Je mi těch lidí líto, vždyť tu jsou se mnou tři dny a nemají už nic k jídlu. Nechci je nechat odejít hladové, vždyť by ani nedošli domů!"
33Učedníci odpověděli: "Kde v takové pustině vezmeme chléb pro tolik lidí?"
34"Kolik jídla máte s sebou?" zeptal se Ježíš."Sedm chlebů a několik ryb," odpověděli učedníci.
35Ježíš rozkázal, aby se shromáždění lidé usadili.
36Vzal těch sedm chlebů a ryby, poděkoval za ně Bohu; pak je lámal a dával učedníkům a ti je rozdávali shromážděným.
3737-38 Najedlo se tam dosyta čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí - a ještě sebrali sedm košíků zbytků.
38***
39Pak se Ježíš s nimi rozloučil, vstoupil do člunu a přeplul do Magdalské krajiny.