1Jednoho dne, když Ježíš mluvil k lidem shromážděným v chrámu a ukazoval jim, jak se k nim Bůh přiblížil, přišli za ním velekněží, učitelé zákona a židovští představitelé s otázkou:
2"Kdo tě pověřil, od koho máš takovou pravomoc?"
3Řekl jim: "Než odpovím, chci slyšet od vás:
4Kdo pověřil Jana Křtitele jeho posláním? Bůh nebo lidé?"
5Tou otázkou je zaskočil a oni se mezi sebou dohadovali: "Řekneme-li Bůh, pak se nás zeptá, proč jsme mu tedy neuvěřili,
6a řekneme-li, že lidé, mohl by nás lid kamenovat, protože oni věří, že Jan Křtitel byl prorok."
7Nakonec odpověděli: "Nevíme, kdo poslal Jana."
8Nato Ježíš řekl: "Pak nemá význam, abych vám pověděl, kdo pověřil mne."
9Pak se obrátil k okolostojícím a vyprávěl jim obrazný příběh: "Jeden člověk založil vinici. Pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.
10Když přišla doba sklizně, poslal k vinařům svého sluhu, aby mu odevzdali podíl z úrody. Ti však posla zmrskali a vyhnali s prázdnou.
11Majitel vinice tam poslal jiného sluhu, ale i toho zbili, vysmáli se mu a nic mu nedali.
12Ještě třetího sluhu tam pán poslal. Toho dokonce zranili a vyhnali.
13Majitel vinice si řekl: ‚Co mám dělat? Zkusím to ještě s nimi. Pošlu tam svého syna, 42
14Ale když vinaři uviděli majitelova syna, dohodli se mezi sebou: ‚To je dědic, zabijeme ho a vinice bude naše.'
15A tak se stalo. Vyvlekli ho ven z vinice a zabili ho.
16Co myslíte, že udělá majitel s těmi proradnými nájemci? Přijde, podle zásluhy je ztrestá a vinici svěří jiným." Posluchači pochopili, kam tím Ježíš míří, a namítali: "Co si to o nás myslíš? Tak hluboko jsme neklesli."
17Ježíš se na ně podíval a řekl: "Přemýšlejte o tom, co znamenají slova napsaná v Bibli: ‚Kámen, který stavitelé odhodili jako nepotřebný, se ukázal jako nejdůležitější - svorník stavby.'
18Každý, kdo ten kámen přehlíží, o něj dříve nebo později klopýtne a potluče se. Kdo ho dává jinam, než kámen skutečně patří, vystavuje se nebezpečí, že se mu celá stavba zřítí a ten kámen ho rozdrtí."
19Velekněží a učitelé zákona mu v té chvíli v duchu podepisovali rozsudek smrti, ale nic nepodnikli, protože se báli lidu. Dobře totiž pochopili, že to podobenství platilo jim.
20Hledali tedy vhodnou příležitost a poslali za ním své lidi. Měli předstírat upřímný zájem o jeho kázání a vyprovokovat ho k nějakému výroku, pro který by mohl být obžalován před římskou správou.
21Zeptali se ho tedy: "Mistře, my víme, že tvoje učení je správné, neděláš mezi lidmi rozdíl a hlásáš Boží pravdu, padni komu padni.
22Řekni nám, máme platit daně římskému císaři, nebo nemáme?"
23On však prohlédl jejich lest a vyzval je:
24"Podejte mi peníz! Čí obraz a jméno jsou na něm vyraženy?" Odpověděli: "Císaře."
25On jim na to řekl: "Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, dávejte Bohu."
26A tak se jim nepodařilo Ježíše nachytat a zmlkli, překvapeni jeho odpovědí.
27Pak přišli k Ježíšovi saducejové. Ti chtěli být moderní, a tak popírali i vzkříšení z mrtvých a věčný život. Předložili mu vymyšlený problém:
28"Mistře, Mojžíš napsal ve svém zákoně: Zemře-li ženatý muž bezdětný, jeho bratr je povinen oženit se s vdovou.
29Představ si rodinu, kde bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil a zemřel, aniž by zanechal potomka.
3030-31 S vdovou se oženil druhý bratr, ale také zemřel bez dětí. Tak tomu bylo i s třetím a dalšími, až se s tou ženou oženilo postupně všech sedm a všichni zůstali bezdětní.
31***
32Nakonec zemřela i ona.
33Komu bude při vzkříšení náležet, když měla sedm manželů?"
3434-36 Ježíš odpověděl: "Manželství a rodina jsou záležitostí pozemského života. Avšak pro ty, které Bůh vzkřísí a přijme do věčného života, ztratí manželství svůj pozemský smysl. Budou všichni tvořit Boží rodinu, podobně jako jeho andělé.
35***
36***
37A že bude vzkříšení z mrtvých, to poznal již Mojžíš, na kterého se tak rádi odvoláváte. Když k němu Bůh mluvil z hořícího keře, představil se mu jako Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Ti přece dávno před tím zemřeli.
38A tak Bůh není Bohem mrtvých, ale živých; on nabízí život všem, kdo mu uvěří."
39Několik učitelů zákona řeklo: "Mistře, to jsi jim dobře odpověděl."
40Pak se už nikdo neodvážil na něco se ho zeptat.
41Položil jim tedy otázku: "Jak to, že někteří z vás nazýváte Mesiáše synem Davidovým?
42Vždyť sám David o něm píše v knize Žalmů: ‚Bůh říká mému Pánu: Seď po mé pravici a vládni se mnou,
43dokud ti neodevzdám moc nade všemi lidmi.'
44Jak by tedy mohl být Mesiáš Davidovým potomkem, když ten ho nazývá svým Pánem?"
45Učedníkům pak řekl přede všemi lidmi:
46"Varujte se takových znalců zákona, kteří se rádi ukazují v honosných talárech a čekají, že je lidé budou na ulici uctivě zdravit. Při bohoslužbách sedají v předních řadách a vyhrazují si čestná místa na hostinách. Dlouze se modlí, aby udělali dobrý dojem. Ve skutečnosti jsou to pokrytci, kteří se nestydí vyjídat domácnosti vdov. Ti budou jednou zvlášť přísně potrestáni."