Judges 20
1 1-2 Po této události se do Mispy shromáždilo čtyři sta tisíc ozbrojených mužů ze všech izraelských kmenů. Sešli se z celého území od města Dan přes Gileád až po Beer-šebu, aby se Hospodina zeptali, co mají v této věci udělat.
2 ***
3 Benjamínovci zaslechli, že do Mispy vstoupili Izraelci, kteří pátrají po tom, jak se mohla stát tak hrozná věc.
4 Lévijec - muž zavražděné ženy - jim odpověděl: "Jednoho dne jsem na cestě domů nocoval se svojí družkou v Gibeji.
5 Tu noc se ale kolem domu, kde jsem byl hostem, shromáždili gibejští muži a chtěli mne zabít. Potom však znásilnili moji družku, a to tak hrubě, že zemřela.
6 Rozsekal jsem tedy její tělo na dvanáct kusů a rozeslal je po celé izraelské zemi, neboť hrůzný zločin, který spáchali tito muži, nemá v Izraeli obdobu.
7 Žádám vás proto jako syny Izraele, abyste se k této věci vyjádřili."
8 8-9 Nato Izraelci odpověděli shodně jako jeden muž: "Nikdo z nás se nevrátí do svého domova, dokud nepotrestáme tento hanebný čin Gibejců.
9 ***
10 Určíme losem desetinu armády, aby nás zásobovala potravinami, a ostatní mečem ztrestají neslýchaný zločin Gibejců."
11 Celý izraelský národ s tímto návrhem jednomyslně souhlasil.
12 Nejprve byli ke kmeni Benjamínovců vysláni poslové s dotazem: "Víte všichni, jak strašný zločin byl u vás spáchán?
13 13-14 Vydejte nám ihned všechny ty gibejské zvrhlíky, ať s nimi můžeme spravedlivě naložit a očistit tak Izrael od zlořádu!" Ovšem Benjamínovci výzvu Izraelců neuposlechli a namísto toho se shromáždili v Gibeji, aby s nimi bojovali.
14 ***
15 Sešlo se tam dvacet šest tisíc ozbrojených mužů a připojili se k sedmi stům gibejských bojovníků.
16 (Bylo mezi nimi i sedm set leváků, kteří dokázali vrhat kameny prakem navlas přesně a nikdy se neminuli cíle.)
17 Izraelská armáda pak čítala bez Benjamínovců čtyři sta tisíc vycvičených bojovníků.
18 18-20 Izraelci nejprve vyrazili do Bét-elu, aby si vyprosili radu od Boha. Zeptali se, který z kmenů má vytáhnout do boje s Benjamínovci jako první. Když Hospodin určil Judův kmen, vytáhli Izraelci do boje a přitáhli ke Gibeji.
19 ***
20 ***
21 Z města proti nim ale nečekaně vyrazilo množství Benjamínovců a pobili dvaadvacet tisíc izraelských bojovníků.
22 22-23 Izraelce tato porážka citelně zasáhla. Vrátili se do Bét-elu a s nářkem se znovu ptali Hospodina: "Máme pokračovat v boji proti Benjamínovcům?" Hospodinova odpověď zněla ano, a tak se Izraelci vzchopili a na druhý den se na stejném místě opět shromáždili k boji.
23 ***
24 24-25 Ale i druhého dne utrpěli trpkou porážku a ztratili dalších osmnáct tisíc zdatných bojovníků.
25 ***
26 26-28 Izraelci se tedy znovu vypravili do Bét-elu, kde se v té době nacházela archa Boží smlouvy a kde sloužil kněz Pinchas, syn Eleazara a vnuk Árona. Naříkali společně před Hospodinem, přinášeli mu oběti a postili se až do večera. Opět kladli Hospodinu stejnou otázku: "Máme dál bojovat proti Benjamínovcům nebo máme náš boj skončit?" Hospodin jim na to odpověděl: "Vytáhněte zítra znovu do boje a tentokrát vám nad nimi dám zvítězit."
27 ***
28 ***
29 29-30 Izraelci se tedy na třetí den opět shromáždili k boji jako obyčejně, ale tentokrát postavili navíc okolo celého města oddíly bojovníků do zálohy.
30 ***
31 Jakmile Benjamínovci vyrazili z města, dali se Izraelci na ústup a odlákali je dále od města. Benjamínovci je chvíli pronásledovali a na cestách do Bét-elu a do Gibeje pobili asi třicet Izraelců.
32 Benjamínovci se tak opět začali radovat ze svého vítězství, ale netušili, že ústup Izraelců byl předem domluven, aby je odlákali od města.
33 33-34 V Baal-támaře se Izraelci náhle obrátili a přešli do útoku. V té chvíli Benjamínovce, kteří si stále ještě neuvědomovali svoji nevyhnutelnou porážku, napadlo deset tisíc mužů ze zálohy a nastal urputný boj.
34 ***
35 Nakonec toho dne Hospodin porazil Benjamínovce a Izraelci pobili dvacet pět tisíc a jedno sto vyzbrojených bojovníků z jejich kmene.
36 36-37 Benjamínovci si uvědomili, že padli do léčky a jsou tak definitivně poraženi. Hlavní armáda Izraelců se před nimi dala na útěk zcela záměrně, aby mohli ostatní izraelští bojovníci, kteří čekali v záloze, napadnout město. Tato taktika byla úspěšná, protože bez velkých obtíží následný rychlý manévr zálohy přinesl celému městu záhubu.
37 ***
38 38-39 Jakmile město porazili, zapálili je a kouřem, který z hořícího města vystupoval, tak dali znamení bojovníkům, kteří naoko ustupovali před Benjamínovci. Ti je pronásledovali a brzy podlehli iluzi, že mají opět vítězství na dosah ruky, jako v předchozích bitvách.
39 ***
40 Když se však ohlédli zpět, spatřili, jak z jejich města vystupuje k nebi sloup dýmu, jakoby se tam obětovalo.
41 41-43 Toho Izraelci chytře využili a svůj předstíraný ústup změnili v protiútok. Benjamínovci podlehli panice a dali se na ústup směrem k poušti. Avšak společně se zálohami, které vyrazily z města, je Izraelci obklíčili a začali je pobíjet.
42 ***
43 ***
44 V boji pak zabili osmnáct tisíc zdatných benjamínovských mužů.
45 Někteří z nich se však pokusili uprchnout do pouště ke skalisku Rimónu, ale Izraelci jich pět tisíc pobili ještě na útěku a další dva tisíce nedaleko Gideómu.
46 Celková ztráta, kterou Benjamínovci toho dne utrpěli, činila dvacet pět tisíc ozbrojených bojovníků.
47 Přežilo jen asi šest set mužů, kterým se podařilo utéci do pouště ke skalisku Rimónu, kde zůstali čtyři měsíce.
48 Izraelci se potom vrátili, zabili všechny živé příslušníky Benjamínova kmene včetně jejich dobytka a zvířat a vypálili všechny okolní vesnice.