Joshua 5
1 Debóra a Barák zazpívali toho dne píseň na počest slavného vítězství:
2 "Oslavujte Hospodina, že Izrael je opět svobodný. Jeho lid se dobrovolně shromáždil k boji a vůdcové Izraele se opět ujali vlády.
3 Slyšte nyní, králové, poslouchejte i vy, hodnostáři, neboť já budu zpívat pro Hospodina, chci hrát Bohu Izraele.
4 Tenkrát, když jsi nás, Hospodine, vedl ze Seíru, když jsi potom v našem čele vykročil z Edómského pole, země se třásla a z nebe padal déšť.
5 Ano, dokonce i neochvějné hory se třesou před Hospodinem, Bohem ze Sínaje, Bohem Izraele.
6 Avšak za dnů Anatova syna Šamgara a Jáel zpustly všechny hlavní cesty. Ti, kdo cestovali, museli chodit po křivolakých stezkách.
7 Rovněž izraelské vesnice chátraly a všude bylo pusto, dokud se však matkou Izraele nestala Debóra.
8 Vždy, když Izrael začal uctívat nové bohy, přišla na něj válečná pohroma. Ale nikdo ze čtyřiceti tisíc Izraelců nemohl pozvednout štít nebo kopí ke své obraně.
9 Mé srdce se raduje nad těmi, kdo vedou Izraele i nad těmi, kdo je následují. Chvalte Hospodina za jejich odvahu.
10 Naslouchejte, vy, kdo jezdíte na bílých oslicích a sedáváte na měkkých poduškách, i vy, kdo chodíte po cestách pěšky, přemýšlejte.
11 Jen naslouchejte hlasům pěvců u napajedel. Opěvují Hospodinovy spravedlivé činy a odvážné činy jeho bojovníků, pějí o tom, jak Hospodinův lid prošel vítězně branami.
12 Procitni, Debóro, a zapěj píseň! Vstaň i ty Baráku, synu Abínoamův a odveď své zajatce!
13 Hrstka Hospodinova lidu sestoupila z hory Tábor a porazila vznešené a mocné protivníky.
14 Shromáždili se odvážní bojovníci z Efrajimova a Benjamínova kmene, vůdcové z Makírova kmene a velitelé z kmene Zabulón.
15 Potom v čele s Debórou sestoupili za Barákem do doliny i předáci z kmene Isachar. Avšak Rúbenův kmen se boje nezúčastnil.
16 Proč jsi, Rúbene, zůstal sedět doma, v bezpečí za ohradou? To abys naslouchal hře na flétnu u stád? Neosvědčil jsi odvahu svého srdce.
17 Proč zůstal Gileádův kmen za Jordánem a proč zůstal Dan u svých lodí? A dokonce i Ašerův kmen ani prstem nepohnul a zůstal si doma na pobřeží.
18 Zato lidé z kmenů Zabulón a Neftalí se nebáli nasadit své životy na bitevním poli.
19 Z této bitvy v Taanaku při vodách megidských si kenaanští králové odnesli namísto válečné kořisti trpkou porážku.
20 Samy hvězdy tenkrát bojovaly z nebeských výšin se Síserou.
21 Byla to prastará řeka Kíšon, jež smetla krále, kteří se na Izraele smluvili. Nyní jdi směle kupředu, má duše.
22 Ano, bylo to strašné, když se s dusotem přiřítili na koních nepřátelé.
23 Hospodinův posel - anděl - toho dne proklel obyvatele Merózu, protože nepřišli na pomoc svým bratrům v Hospodinově boji proti nepřátelům.
24 Budiž oslavena Jáel, žena Kénijce Chebera, nechť je blahoslavena nad jiné ženy sídlící ve stanech.
25 Když ji velitel Sísera požádal o vodu, ona mu v poháru, z nějž pijí urození, podala mléko.
26 Potom však vzala do ruky těžké kladivo, do druhé stanový kolík a prorazila jím Síserovu hlavu.
27 Aniž vydal hlásku, klesl jí k nohám a mrtev padl na zem.
28 Mezitím Síserova matka z okna netrpělivě vyhlížela svého syna a divila se: "Proč jeho vůz tak dlouho nepřijíždí? Proč ještě není slyšet dusot jeho koní?"
29 Nejmoudřejší z jejích dvorních dam jí daly uklidňující odpověď a ona si ji v duchu opakovala:
30 "Ano, určitě se ještě dělí s ostatními o kořist. Každý hrdina jistě získá jednu nebo dvě zajatkyně a Sísera dostane jako kořist nádherné šaty a přiveze mi určitě pestré šátky na krk."
31 Hospodine, nechť všichni tvoji nepřátelé skončí jako Sísera. Ale ti, kdo tě milují, ať naopak září jasně jako vycházející slunce." Po těchto bouřlivých událostech zavládl v zemi na čtyřicet let mír.