1Protože se Izraelci časem opět odvrátili od Hospodina, vydal je na dlouhých čtyřicet let pod nadvládu Pelištejců.
2V té době žil v Soreji muž z Danova kmene jménem Manóach, jehož žena byla neplodná.
3Jednoho dne se však té ženě ukázal Hospodinův posel a řekl jí: "Ačkoliv jsi nikdy nemohla mít děti, otěhotníš a porodíš syna.
4Chci ale po tobě, abys nepila víno ani alkohol a nejedla žádný nečistý pokrm.
5Svému synu pak nebudeš nikdy stříhat vlasy, protože bude od svého narození zasvěcen Bohu, který jeho prostřenictvím začne vysvobozovat Izraelce od Pelištejců."
6Žena se svěřila se vším svému muži: "Zjevil se mi muž, který asi byl posel od Hospodina, neboť vypadal velmi zvláštně. Ani jsem se ho nezeptala, odkud přišel, a on sám mi své jméno nepověděl.
7Řekl mi, že otěhotním a porodím syna. Také mi zakázal pít víno, alkohol a jíst cokoliv nečistého, protože můj syn má být od narození až do své smrti zasvěcen Bohu."
8Když to její muž Manóach vyslechl, prosil Hospodina: "Panovníku, pošli k nám prosím znovu svého posla, aby nás poučil, co si máme s chlapcem, který se má narodit počít."
99-10 Bůh Manóachovu prosbu vyslyšel a Boží posel se opět jeho ženě ukázal. Právě seděla sama na poli, avšak sotva ho spatřila, běžela rychle pro svého muže a oznámila mu: "Ukázal se mi znovu ten muž, který mi před časem oznámil, že otěhotním."
10***
11Manóach spěchal za ní, a když přišli zpět na to pole, přímo se toho muže otázal: "Jsi skutečně ten muž, který nedávno mluvil k mé ženě?" "Ano," odpověděl mu, "jsem."
12Manóach tedy pokračoval: "Pověz nám prosím, jak se máme starat o našeho chlapce, až se vyplní tvá předpověď a on se narodí?"
1313-14 Hospodinův posel mu odpověděl: "Dbej na to, aby tvá žena svědomitě plnila všechno tak, jak jsem jí přikázal. Nesmí ochutnat nic, co pochází z vinné révy, pít žádný alkohol ani jíst cokoliv nečistého."
14***
15Manóach poté Hospodinovu poslu navrhl: "Zůstaň, prosím, ještě zde a neodcházej, dokud nezabiji mladé kůzle a nepřipravím pro tebe pokrm."
16Ale Hospodinův posel Manóachovi odpověděl: "Dobrá, zdržím se ještě chvíli, ale jíst nebudu. Chceš-li však něco přinést, připrav z toho kůzlete zápalnou oběť Hospodinu." (Manóach totiž stále ještě netušil, že hovoří s poslem od Hospodina.)
17"Jak se vlastně jmenuješ?" zeptal se potom Manóach Hospodinova posla. "Věříme tomu, že se tvá předpověď vyplní, chlapec se jistě narodí, a my si tě vážíme."
18Hospodinův posel mu však odvětil: "Proč chceš znát moje jméno? Je příliš zvláštní na to, abys mu porozuměl."
19Manóach tedy vzal kůzle i obilí a obojí obětoval na skále Hospodinu. To, co se přitom odehrálo před jeho očima i očima jeho ženy, je oba velmi udivilo.
20Zatímco se dívali na plameny, které vystupovaly k nebi z oltáře, spatřili, jak v ohni vystoupil vzhůru i Hospodinův posel. Když to uviděli, Manóach i jeho žena padli tváří k zemi.
21Když muž zmizel a už se neukázal, Manóach konečně pochopil, že to byl Hospodinův posel.
22"Tak a teď je s námi konec, a oba dva zemřeme," řekl své ženě, "neboť jsme viděli samotného Boha!"
23Jeho žena mu však odpověděla: "Kdyby nás chtěl Hospodin usmrtit, myslím, že by od nás nepřijal zápalné oběti, neukázal by nám všechny ty zázraky a nikdy by nám neoznámil všechny ty podivuhodné zprávy."
24Manóachova žena skutečně porodila syna a dali mu jméno Samson. Chlapec zdárně rostl a Hospodin mu žehnal.
25Kdykoliv však Samson přišel do Danovského tábora mezi Soreou a Eštaólem, Hospodinův duch jej nenechával klidným a podněcoval jej.