John 20
1 První den po sobotě, ještě před rozedněním, přišla k Ježíšovu hrobu Marie Magdaléna. Uviděla, že kamenný uzávěr hrobky je odsunut.
2 Běžela k Petrovi a k učedníkovi, kterého měl Ježíš tolik rád, a oznámila jim: "Našeho Pána vzali z hrobu a nevíme, kam ho položili."
3 3-4 Ti dva se zvedli a spěchali ke hrobu. Druhý učedník Petra předběhl a byl tam první.
4 ***
5 Do hrobu však jenom nahlédl a uviděl prázdné plátno.
6 Ale tu přiběhl Petr, který vešel dovnitř a kromě plátna nalezl
7 i šátek, jímž byla ovázána Ježíšova hlava; ten byl svinutý a položený zvlášť.
8 8-9 Za Petrem vstoupil do hrobu i druhý učedník, všechno si prohlédl a uvěřil, že Ježíš vstal z mrtvých. Až dosud to totiž stejně jako ostatní nechápal.
9 ***
10 Oba učedníci se vrátili zpět,
11 ale Marie zůstala u hrobu a plakala.
12 Náhle spatřila v hrobce dva anděly v bílém; seděli na obou koncích kamenné lavice, na níž předtím spočívalo Ježíšovo tělo.
13 "Ženo, proč pláčeš?" zeptali se jí."Vzali mého Pána a nevím, kam ho uložili."
14 Když to řekla, obrátila se a spatřila, že za ní někdo stojí.
15 Neznámý ji oslovil: "Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?"Myslela, že je to zahradník, a odpověděla: "Pane, jestli jsi ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho uložil, a já ho pochovám."
16 Ježíš jí řekl: "Marie!"Pohlédla na něj a řekla: "Můj Mistře!" a poklekla před ním.
17 "Nedotýkej se mne!" varoval ji Ježíš,"ještě jsem se nevrátil k svému Otci. Běž a pověz bratřím, že odcházím k svému i vašemu Bohu a Otci."
18 Marie Magdaléna vyhledala učedníky a řekla jim: "Viděla jsem Pána," a sdělila jim, co jí uložil.
19 Téhož dne večer byli učedníci pohromadě za zamčenými dveřmi, protože se báli, že teď přijdou Židé na ně. Pojednou stál Ježíš mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!"
20 Potom jim ukázal rány v rukou a v boku.To byla radost pro učedníky, že zase vidí svého Pána!
21 Ježíš opakoval: "Pokoj vám!" a pokračoval: "Otec vyslal mne a já vysílám vás."
22 Dýchl na ně a řekl: "Přijměte svatého Ducha!
23 Komu budete zvěstovat odpuštění hříchů a kdo je přijme, tomu bude odpuštěno. Komu tu zvěst zadržíte, zůstává ve svém hříchu."
24 Toho večera chyběl mezi učedníky Tomáš, kterému přezdívali Dvojče.
25 Ostatní mu o setkání s Ježíšem vyprávěli, ale on pochyboval: "Neuvěřím, dokud neuvidím a neohmatám rány na jeho rukou a boku."
26 Po týdnu byli učedníci znovu spolu a tentokrát byl s nimi i Tomáš. Dveře byly zase zamčeny, když se Ježíš mezi ně postavil a oslovil je: "Pokoj vám!"
27 Potom se obrátil k Tomášovi: "Podívej se a sáhni si na mé rány! Už nepochybuj, ale věř!"
28 Tomáš přesvědčen vyznal: "Jsi můj Pán a můj Bůh!"
29 Ježíš mu na to řekl: "Viděl jsi mne, a proto věříš. Cennější však je nevidět a uvěřit."
30 Za dobu svého působení Ježíš před zraky učedníků vykonal mnoho dalších mocných činů, které nejsou v této knize zaznamenány. Ty činy, které jsou zaznamenány, ve vás mají vzbudit víru v Ježíše jako Božího Syna a zajistit vám tak věčný život.